Dolní Suchá

Jeden z dochovaných starších domů v osadě.
Jeden z dochovaných starších domů v osadě.

Dolní Suchá je vesnice, jejíž domky jsou rozptýlené podél levého břehu Nisy a na loukách na severovýchodním svahu hřebene Vysoké asi 2 km jižně od Chotyně a 4 km západně od Bílého Kostela nad Nisou. Dnes je součástí Hrádku nad Nisou a v roce 2017 v ní trvale žilo 266 obyvatel.
První zmínka o obci se v grabštejnském urbáři objevuje roku 1562 a její jméno Nider Bertelsdorff bylo pravděpodobně odvozeno od lokátora Bertela. Později se pro ni ustálil německý název Nieder Berzdorf a české jméno Dolní Suchá se používá od roku 1923.

Hostinec v dolní části vsi.
Hostinec v dolní části vsi.

Na místě vesnice stál kdysi jen panský dvůr, kolem něhož se postupně stavěly další domky. Lidově se jim říkalo Dörfel (= Víska) a jejich počet časem dosáhl 35. Když byl v roce 1781 nevýnosný dvůr zrušen, byly jeho pozemky rozparcelovány a prodány poddaným na stavbu nových domků, kterým se začalo říkat Neudorf (= Nová Ves). Obec byla od počátku součástí grabštejnského panství a o její správu se až do poloviny 19. století staral rychtář. Protože tu nebyl kostel, museli zdejší věřící chodit na bohoslužby až do Jítravy. U domu č.p. 72 stála jen malá trámová konstrukce se zvonkem, který obci roku 1759 daroval revírník Franz Hausmann. Škola se ve vsi připomíná už roku 1780. Děti v ní zpočátku učil rychtář Kunze, a když přestala vyhovovat, učilo se v různých soukromých domech.
V roce 1834 měla Dolní Suchá 75 domů a 535 obyvatel, kteří se živili hlavně zemědělstvím, ale později si mnozí z nich našli práci v továrnách v okolí. Roku 1844 zprovoznil liberecký soukenický cech u řeky v dolní části vsi valchu na máčení a valchování vlněných látek.

Patrové domy bývalé dělnické kolonie.
Patrové domy bývalé dělnické kolonie.

Při správní reformě roku 1850 byla Dolní Suchá spojena s Chotyní, ale v roce 1875 se opět osamostatnila. Roku 1866 byla ve vsi postavena nová školní budova s věžičkou, do níž byl přenesen zvon ze staré zvoničky. V srpnu 1917 ale musel být zvon odevzdán na válečné účely a věžička byla při přestavbě školy v roce 1926 zrušena.
Bývalá valcha u Nisy byla roku 1883 firmou J. L. Limburger přebudována na přádelnu bavlny, pro jejíž dělníky byla v roce 1907 u silnice do Bílého Kostela vystavěna také dělnická kolonie, tvořená 10 jednoduchými patrovými domy s 80 byty. V té době firma ještě prosperovala, ale po 1. světové válce výroba upadala a nakonec byla úplně zastavena.

Roku 1930 měla Dolní Suchá ještě 928 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina německých obyvatel odsunuta a nových českých osídlenců bylo málo, takže v roce 1950 tu žilo už jen 400 lidí. Řada opuštěných domů byla proto zbořena a další byly později využity jako chalupy. Zanikla také malá mariánská kaplička, kterou tu roku 1863 postavil Wenzel Arlt. Zdejší škola se ještě v roce 1959 dočkala rekonstrukce, ale protože do ní chodilo stále méně dětí, byla v 70. letech uzavřena. V roce 1960 byla Dolní Suchá připojena k Chotyni a později se spolu s ní stala součástí Hrádku nad Nisou. Na začátku 90. let se sice Chotyně od Hrádku oddělila, ale Dolní Suchá zůstala jeho součástí dodnes.

Lesní hřbitov na horním konci osady.
Lesní hřbitov na horním konci osady.
Výhled z horní části vsi přes údolí Lužické Nisy k severu.
Výhled z horní části vsi přes údolí Lužické Nisy k severu.

Další informace