Šibeniční vrch u Varnsdorfu

Výhled na Varnsdorf s vrcholy Hrádku a Špičáku v pozadí.

Šibeniční vrch (386 m) je nevýrazné znělcové návrší, zvedající se jižně od nádraží ve Varnsdorfu. Na jihovýchodě souvisí plochým sedlem s Pěnkavčím návrším (Finkenhübel, 410 m), jehož vrcholek je již na německém území. Název vrchu připomíná, že zde kdysi bývalo městské popraviště. Za sedmileté války v létě roku 1757 se na vršku utábořili vojáci rakouské armády, kteří v okolí znepokojovali ustupující pruské oddíly. Později vzniklo na jihozápadní straně návrší několik lomů, které jsou dnes již opuštěné.

Když byla v roce 1887 založena varnsdorfská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, rozhodli se její členové přeměnit Šibeniční vrch na výletní a odpočinkový areál. Stráň nad nádražím vyčistili od kamení a upravili na ní několik odpočinkových míst s lavičkami, která osázeli stromky a křovinami. Na samém vrcholku pak postavili 8 metrů vysokou dřevěnou vyhlídkovou věž, která byla slavnostně otevřena 6. srpna 1887.
Věž ale sloužila jenom deset let, protože 28. listopadu 1897 ji místní občané již dosti zchátralou zapálili. Oslavili tím pád vídeňské vlády Kazimira Badeniho, který svou snahou o zrovnoprávnění češtiny jako úřední řeči vyvolal značný odpor mezi poslanci říšského sněmu, zastupujícími německy osídlené oblasti Čech.

Dnes už Šibeniční vrch výletníky příliš neláká, přestože jeho travnaté stráně stále nabízí zajímavé výhledy. Zvláště ze severního svahu je pěkně vidět město Varnsdorf s dominantou Hrádku a zalesněným Špičákem v pozadí.