Pískové návrší

Pohled na Pískové návrší s Janovým vrchem od západu.

Jedním z nejvýraznějších kopců Janovického lesa je Pískové návrší (485 m), ležící v jeho severní části asi 500 m východně nad Novou Starostí a 2 km jihovýchodně od Rynoltic. Z jeho hlavního vrcholu vybíhají dva navzájem kolmé zalesněné hřbety, které jsou tvořené pískovcem, a po celé délce jsou proražené puklinami, do nichž v třetihorách proniklo z hloubky čedičové magma a horké železité roztoky.
Asi 750 m dlouhý hlavní hřbet, mířící od vrcholu směrem k severovýchodu, tvoří několik nevýrazných vršků, a na jeho temeni najdeme četné pískovcové skály, které jsou v blízkosti pukliny silně prokřemenělé. Kromě toho jsou často zbarvené železitými roztoky do okrových, rezavých až fialových odstínů. Čedičová výplň pukliny v pozdějších dobách podlehla erozi, takže dnes už tu po ní zůstala většinou jen trochu úrodnější zvětralinová půda. V okolí žíly najdeme také několik starých mělkých jam, v nichž se kdysi železem bohatá jílovitá zvětralina dobývala jako železná ruda.

Nejvyšší vrchol Pískového návrší je porostlý listnatým lesem.

Zarostlý pískovcový lom na Medovém vrchu.

Stěna lomu na Medovém vrchu je dnes zakrytá lesním porostem.

Na severovýchodním konci hřbetu je Medový vrch (475 m) s několika opuštěnými pískovcovými lomy. V zadní části největšího lomu je odkrytá asi 1-3 m široká čedičová žíla, sestávající z vodorovně uložených sloupků, podle jejichž šestibokých průřezů, připomínajících v lomové stěně včelí plástve, lidé kopec pojmenovali. Zpevněný pískovec se tu lámal jako kvalitní stavební kámen a ještě v roce 1933 se z něj vyráběly kamenné schody a sloupky. Později byl ale lom opuštěn, postupně zarostl lesem, a dnes už v něm po starých lamačích zůstala jenom kamenná bouda.

Silně proželeznělý pískovcový blok na Janově vrchu.

Severozápadním směrem vybíhá z nejvyššího vrcholu návrší nad Novou Starost asi 500 m dlouhý boční hřbet, na jehož konci je čedičový Janův vrch (462 m). Také na jeho temeni najdeme různě velké pískovcové skalky a kameny, prosycené místy železitými roztoky. Pevnější železité polohy v nich vytváří různě zprohýbané hnědorezavě zbarvené vrstvy, desky, ledvinité útvary, konkrece nebo jiné útvary. Některé kameny jsou protkané koncentrickými železitými vrstvičkami tak hustě, že mohou připomínat slupky cibule.