Ottoberg - Sängerhöhe

Lučinatý vrchol kopce s výhledem do Horní Lužice.

Ze svahu hraničního hřebene mezi Luží a Weberbergem vybíhá k severovýchodu mezi Waltersdorfem a západněji ležícím údolím potoka Pfarrbach asi 1 km dlouhý lučinatý hřbítek. Na jeho temeni asi 120 m od dolního okraje lesa je okrouhlý travnatý vršek Ottoberg (= Ottův vrch, 521 m), pojmenovaný kdysi podle majitele zdejších pozemků Hanse Otta. Vrch je z větší části tvořen třetihorními čedičovými tufy, jejichž zvětráváním vzniká úrodná půda, a proto zde byla v minulosti založená pole, přeměněná později na louky. Po okraji lesa nad vrškem prochází cesta Eisgasse (= Ledová ulice) z osady Neu Sorge podél potůčku Kohlflössel (= Uhelný potůček) až do Černé Brány na státní hranici pod Ptačincem. Na louce pod cestou je lavička, od níž se, podobně jako ze samotného vrcholku Ottobergu, otevírá pěkný výhled k severovýchodu do podhůří Žitavských hor s výraznou kupou Breitebergu.

Pohled na výšinu s terasou na úpatí.

Asi 350 m severně od Ottobergu vyčnívá z klesajícího temene hřbítku výšina Sängerhöhe (= Pěvecká výšina, 497 m), která je dnes zcela zarostlá listnatým lesem. Výšině se dříve říkalo Unglückstein (= Nešťastný kámen), protože podle pověsti se tu ze skály zřítila a zabila děvečka, když chtěla chytit zatoulanou kozu. V 19. století se na vršku lámal kámen a později byla na vrcholové skále upravená vyhlídka, která ale časem přerostla stromy a zanikla. Od poloviny 19. století se zde konala vystoupení pěveckých spolků, podle nichž má vrch své nynější jméno. Skalnatý vrchol tvoří asi 20 m vysoká erozí odhalená část 100 m dlouhé čedičové žíly, která se rozpadá na vodorovně uložené sloupce. Pro pěvecká vystoupení bylo na odlámané jihovýchodní straně skály upravené malé pódium a později byla pod lesem na jihovýchodním úpatí vybudována větší vyvýšená terasa. Od okraje lesa je pěkný výhled na Waltersdorf s vrcholem Luže a dále na Sonneberg s Buchbergem, Butterberg, Steinberg, Breiteberg a další kopce v okolí. Roku 1820 výšinu navštívil malíř Carl Gustav Carus, jehož obraz „Geognostische Landschaft“ (= Geognostická krajina), vystavený dnes ve Státní galerii ve Stuttgartu, představuje pohled na tehdy nezalesněný Steinberg u Bertsdorfu se znělcovými skalními útesy na svahu.

Čedičová žíla na temeni vrchu.

Výhled od Sängerhöhe přes Waltersdorf k Breitebergu.

Asi 300 m severovýchodně odtud hřbítek končí nenápadným návrším Kirschhübel (= Třešňové návrší, 442 m), svažujícím se k Waltersdorfu. Údolím po severozápadní straně hřbítku protéká potok Pfarrbach (= Farský potok) podél něhož vede cesta Talweg (= Údolní cesta) z Waltersdorfu vzhůru pod Weberberg. Asi 350 m západně od Sängerhöhe u ní stojí srubová chata, v jejíž blízkosti je rozmístěno několik starých mlýnských kamenů s lavičkami, vhodnými k odpočinku a posezení.

Odpočinkové místo v údolí Farského potoka (Pfarrbach).