Hřebeny - Horní skály

Skalní věž Velká Smrtka.

Hřebeny (530 m) jsou protáhlý pískovcový hřbet západně od Horního Sedla. Na jeho plochém temeni je několik nevýrazných vrcholků a skal, které jsou ale zarostlé lesem. Výhled k severu na Hrádek nad Nisou, Žitavu a dále do Německa i Polska je možný jen z červeně značené cesty, vedoucí po severním svahu hřbetu z Horního Sedla do Krásného dolu. Po temeni hřbetu probíhá důležité rozvodí mezi Baltským a Severním mořem a na jeho severní straně jsou rozesety betonové pevnůstky pohraničního opevnění, budovaného v letech 1937 až 1938. Po jižním svahu hřbetu vede stará Horní cesta (Oberweg), které se dnes říká Stezka horolezců. Vede po ní také trasa naučné stezky "Lužické a Žitavské hory".

Pamětní deska významného žitavského horolezce Ulricha Nutschana.

V lese u cesty stojí skupina sedmi skalních věží, nazývaná Horní skály (dříve Oberwegsteine), ale mezi horolezci dodnes známější jako "Obrvégry". Skály jsou tvořené pískovcem a slepencem, zpevněným křemenným tmelem a prostoupeným tenkými žilkami křemene i vápence. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou velmi oblíbeným cílem horolezců a na jejich vrcholy vedou cesty až VII. stupně obtížnosti.
V řadě skal, směřující od jihovýchodu k severozápadu, stojí jako první nevelká Cvičná věž a na dohled od ní jsou atraktivní věže Velká a Malá Smrtka, oddělené navzájem úzkou průrvou. Velká Smrtka patří k nejznámějším skalám v okolí a pojmenována prý byla podle neznámého lezce, který se na ní kdysi dávno nešťastně zabil. V lese na protější straně stezky je na nízké skalce upevněn kříž s pamětní deskou významného lezce a dlouholetého předsedy žitavské horolezecké skupiny EMPOR Ulricha Nutschana, který zemřel na následky nešťastného pádu 17. července 2005. Západně od Velké Smrtky stojí Gahlerova věž, pojmenovaná po slavném horolezci Adolfu Gahlerovi. Nevelká tabulka na ní dodnes připomíná smrt Herberta Guhna, který se z ní zřítil někdy ve 20. letech 20. století. Další menší skála se nazývá Dvojče a za ní je nejmohutnější Liberecká věž, pojmenovaná libereckým horolezeckým spolkem Wirbelsteiner, jehož členové na ní 4. srpna 1907 vztyčili železný kříž. Za Libereckou věží stojí ještě Sokol a o kousek dál nad cestou je rozlehlejší skalisko s poslední věží, nazývanou Zub.
Skály byly navštěvovány již od počátku 20. století, kdy na ně vylezl liberecký básník a průkopník horolezectví Rudolf Kauschka se svými druhy. Většinu věží zdolali již na podzim roku 1904, pouze na obtížnou Gahlerovu věž vystoupili až 20. května 1906.

Dvouvrcholová skalní věže Dvojče.

Skalní věž Sokol.

Další informace

• Naučná stezka "Lužické a Žitavské hory"