Slavnostní požehnání obnovené skalní kapličky v Lipnici
V sobotu 23. července 2022 byla slavnostně požehnána obnovená skalní kaple kaple Nejsvětější Trojice v Lipnici u České Kamenice. Kaplička z roku 1782 se dříve nazývala Rollbuschkapelle. Po 2. světové válce ale zchátrala a teprve v letech 2021-2022 byla péčí spolku Pod Studencem restaurována. Skalní stěnu s reliéfní výzdobou a výklenkem očistil Zdeněk Zigmund, který zhotovil také stříšku, která kapličku chrání. V roce 2022 získal spolek od Ústecké komunitní nadace dotaci na zhotovení nového obrazu Nejsvětější Trojice, který podle předlohy Petra Brandla namaloval Michal Janovský. Na dokončení kaple se finančně podílelo také několik soukromých dárců a Vojta a Lukáš Moudří z Lipnice upravili ke kapličce kamenné schodiště.
V příjemném sobotním odpoledni se u kapličky sešlo asi 25 místních i přespolních zájemců, v jejichž přítomnosti kapličku požehnal Jan Hedvík z České Kamenice.
Ke vzniku kapličky se vztahuje zajímavá pověst, kterou uvádí Natálie Belisová ve své knížce Skalní výklenky a kaple v Českém Švýcarsku:
V obci Lipnice se nachází krásná skalní kaple Nejsvětější Trojice, dříve zvaná Rollbuschkapelle, k níž se vázala neméně pěkná pověst. Starý sedlák Richter měl ženu, která léta strádala duševní chorobou (Nervenkrankheit). Když se dozvěděl, že v saském Sebnitz žije proslulý léčitel, rozhodl se ho navštívit a požádat o radu. Na cestu se vydal ještě před svítáním, kolem 2. hodiny po půlnoci. Přešel přes pláně, až došel na místo zvaní Schwarze Pfütze. Tu náhle spatřil cosi neobvyklého: noční tmou kráčel tichý pohřební průvod. Puzen zvědavostí se přidal k početnému davu smutečních hostí a spolu s nimi došel až do středu lesíka zv. Rollbusch. Ke svému úžasu tam uviděl u skály čerstvě vykopaný hrob, do něhož byla za doprovodu modliteb spuštěna rakev. V tu chvíli se sedlák odloučil od davu a pospíchal dál za svým cílem do Sebnitz. Při zpáteční cestě vedly jeho kroky ze všeho nejdříve na místo nezvyklého, tajemného pohřbu. Ke svému překvapení však v lesíku nenašel žádné stopy hrobu. Tak hned po svém návratu domů poslal pro jednoho zedníka a nechal na onom místě vytesat kapli. Jiná verze (méně zázračná) praví, že z této skály lámal zedník kámen a byl přitom umačkán. Po jeho smrti již nikdo další nechtěl lámat kámen.
Nakolik lze věřit romanticky tajemné pověstí, budiž ponecháno na nátuře čtenáře. Kaple je vytesána do skalního bloku, v němž je vyhlouben sklep. „Menzu“ zdobí reliéf rozety, kronikář Ernest Vater tu ještě četl nápis: 17 G. E. 82. Iniciály GE napovídají, že hledat autora v rodině Richterů by nebylo příliš logické. V době vzniku výklenku ostatně žádný samostatný hospodář tohoto příjmení v Lipnici nežil. Našli bychom zde pouze sirotky a jednu vdovu Richterovou, která však již měla čas se se ztrátou chotě citově vyrovnat. Zato zde (v roce 1782) v domě s čp. 14 bydlel domkář Georg Eschler se svou ženou Dorotheou. Oba manželé již překročili věkovou hranici šedesáti let a jediný syn, kterého uvádí soupis lidu Johann Georg, pobýval již od roku 1781 v Rakousku. Dům, v němž staří hospodáři dožívali, byl osvobozen od daní. I to bychom moli považovat za „malý zázrak“, pokud na starého hospodáře neprozradily archivní zprávy, že byl po jistý čas lipnickým rychtářem.
Eschlerovi prožili těžkou životní situaci a my s jistotou víme, že pro jejich rodinnou tragedii krajina skutečně zbohatla o kapli. Ta ovšem stále jinde, na katastru obce Kunratice, na pozemcích gruntu čp. 11 sedláka Zeckerta (zřejmě na konci osady směrem k Lipnici u silnice). Nebyla vysekaná ve skále nýbrž vystavěná z kamene. V jejím interiéru visel obraz malovaný na dřevě a důvod, pro který Eschlerova kaple vznikla, prozrazoval nápis v kapli: A 1726 ist hier auf dieser, durch einen jähen Tod verschieden der ehrsame Georg Eschler aus Limpach. Gott verleihe ihm die ewige Ruhe. A 1782. Co přesně se na tomto místě tehdy stalo, nevíme. Z archivu se dozvídáme pouze, že roku 1726 zemřel předčasně pětatřicetiletý domkář Georg Eschler. Zůstala po něm vdova Elisabeth se čtyřmi dětmi – třemi dcerami, z nichž nejmladší Anna Elisabeth zemřela vzápětí po otci a jediným synem Georgem. Roku 1746 syn dospěl a stal se hospodářem, živil se jako cestující obchodník. Oženil se roku 1753 a z jeho manželství s Dorotheou se narodily pouze dvě děti: roku 1755 syn Johann Georg a roku 1763 dcera Anna Elisabeth. Roku 1779 se Georg Eschler stal rychtářem, dcera se provdala a syn následoval svého otce – putoval za obchodem po Rakousku (zemřel 18. prosince 1791 ve Vöcklabrücku, kde byl i pohřben).
Jestli se Georgu Eschlerovi na sklonku života, kdy žil se svou ženou dosti osaměle, rozležely zážitky z raného dětství, kdy se musel s předčasně ovdovělou matkou obtížně protloukat životem, těžko říct. Na každý pád nechal postavit na místě skonu svého otce v Kunraticích kapli – a jako „bonus“ snad i onu krásnou skalní kapli Rollbuschkapelle nedaleko svého domu. Jedenáct let poté, 18. dubna 1793. Georg Eschler zemřel ve věku 72 roků. Kaple v Kunraticích zmizela po druhé světové válce. Zůstala jen skalní kaple v Lipnici ... a působivá pověst o tajemném pohřebním průvodu.