Zázrak v lesích pod Studencem

Mnozí ten pocit znáte. Jdete si jen tak lesem a ejhle! Náhle stojíte před paloučkem plným nádherných hřibů. Nebo se před vámi z ničeho nic vynoří statný jelen. Stojíte přizemněni, tají se vám dech a ohromeně zíráte. Podobné překvapení zažil v poslední době ten, kdo v lese mezi Lipnicí a Studeným narazil na Bauerovu kapli.
Podle nejbližší obce se jí říkalo také Limpacher Kapelle, česky tedy Lipnická kaple. Jde o barokní plastiku vytesanou do pískovcové skály a krytou ozdobným přístřeškem. Najdete ji, odbočíte-li na nejnižším místě silnice mezi Lipnicí a Studeným po lesní cestě doprava. Po sto metrech stanete u zmíněné lesní kapličky. Pod vámi v Hluboké rokli tiše ševelí potůček, koruny vzrostlých stromů nade vším vytvářejí klenbu, se kterou si nezadá leckterý chrám. Není divu, že dřívější obyvatele, kteří byli více spjati s přírodou a citlivější ke krajině svého domova, toto místo přitahovalo. Kaplička jen umocňuje posvátnou atmosféru, ve které se scházeli obyvatelé Studeného a Lipnice k bohoslužbám. Oblíbené byly zvláště májové pobožnosti, k nimž jednou týdně docházel z České Kamenice pan farář Frenzel nebo děkan Marschner. Ten dokonce složil pro pobožnosti u kapličky zvláštní oslavnou píseň. Podle pamětníků tu bývalo tolik lidí, že se ke kapličce nevešli a chlapci se proto rozsadili na protějším vyšším skalním stupni.1) Mimořádná akustika mezi skalami a protilehlým hlubokým údolím dodávala líbezným mariánským písním zvláštní půvab.
Svůj velký den prožívala kaplička 13. června na svatého Antonína z Padovy, který byl patronem Studeného. Odtud se v onen svátek vypravilo zrána procesí lidu ke kapli v České Kamenici. Zastavovalo se u různých křížků i u Lipnické kaple. Průvod nesl sošku Panny Marie, pod kterou kráčela děvčata držící třepotající se konce stuh, jimiž byla Maria vyzdobena. Chlapci zase nesli korouhve a celý průvod vyprovázela vesnická kapela. Procesí dorazilo do České Kamenice, kde následovaly modlitby v ambitech kaple a poutní mše svatá. Poté se průvod vydal na zpáteční cestu do Studeného, kde se dál oslavovalo v hostincích nebo doma.2)
Lesní kaplička má svůj zvláštní půvab i v dnešní době. Není zděná, ale vytesaná do velkého skalního bloku. Ve výklenku dominuje reliéf Panny Marie s Ježíškem v náručí (typ Českokamenické madony) a na bočních stěnách jsou zobrazeni dva snášející se andělé. Nesou oválné štíty (kartuše) s nápisy, které hlásají, že kaplička byla zřízena Christofem Austenem, rychtářem ze Studeného, a Eliasem Schiefnerem ke cti Boží a jeho bolestné matky, a to 14. června 1733.3) Od doby založení byla několikrát renovována (např. rynartickým malířem E. Vaterem), později i zastřešena a vršek byl vyzděn cihlovou zídkou. Na renovaci, kterou společně provedli Johann Liebisch z Vídně a obec Lipnice v roce 1894, upomíná zašlý nápis u paty kaple. K určitým opravám jistě také došlo v roce 1933, kdy se tu konala velkolepá slavnost k dvoustému výročí jejího vybudování.
Od té doby již kapličku nikdo neopravoval. Bohoslužby se zde sice konaly ještě v roce 1945, ale obyvatelstvo ochromené válkou mělo jiné starosti. Poutní procesí na svatého Antonína probíhalo bez barokní okázalosti a spontánní radost z poutě vyprchala. Průvod do České Kamenice se musel obejít bez muziky, neboť v důsledku války chyběli muzikanti. Situace pak nabyla rychlý spád. S vyhoštěním německého obyvatelstva zanikly i jeho tradice. Kapličky, které stály o samotě, byly vykradeny. Lipnická kaple měla štěstí, neboť plastiku vytesanou do skály ukrást nelze. Jen zub času na ní vydatně pracoval - vrstvy starých barev oprýskaly a zvětrávání pískovce se urychlilo poté, co zmizela stříška a kaple byla vystavena nepřízni počasí.
A kde zůstává zázrak uvedený v nadpise tohoto článku? Viděly ho desítky lidí, kteří se sem sjeli v sobotu 7. září 2002. Na vyvýšeném místě vyhrávala kapela s lesními rohy a pozouny. Lidé přinesli květiny, vzpomínali a modlili se. Za církev byl přítomen pastorační asistent Marcel Hrubý. Spolu s německými rodáky ze zahraničí přišli i místní obyvatelé. Dík patří všem, kteří se o opravu zasloužili, zvláště Lesům České republiky, které jako správce pozemku celou akci financovaly a podle dobového záběru4) nechaly zhotovit stříšku s plůtkem. Vlastní restaurování provedl sochař Jan Pokorný z Děčína.5) Díky také panu Jaroslavu Moudrému z Lipnice, který se o kapli stará, a neznámému člověku, který sem nosí květiny. Nevěříte-li, přijďte se na ten zázrak podívat.

Poznámky a literatura:

1. Podle sdělení Helmuta Limpaechera (D-19376 Siggelkow, E. Thälmann Str. 21), který pochází ze Studeného, si kolem kapličky zkracovali cestu do České Kamenice obyvatelé ze Studeného. Pokud na májových pobožnostech chyběl kněz, předříkavaly modlitby dvě ženy ze Studeného - Antonia Stelzigová, zvaná "Tofflin", nebo Ida Wagnerová, nazývaná "Schenkin". Kolo bylo tehdy přepychem, většinou se chodilo pěšky. Pan Limpaecher a rodáci ze Studeného a z Lipnice také poskytli uvedené informace o době před r. 1945.
2. Tato pouťová slavnost se poprvé slavila údajně 13. června 1816. A. Herr: Heimatkreis Tetschen-Bodenbach, 2. vydání, str. 441. Nördlingen 1993.
3. Nejstarší (nejspodnější) verze nápisu, která byla odkryta při restaurování, zní: "Zu Großer Ehrre Gottes Und seine schmertzhaft Mutter hat der Christof Austen gewesener Richter in Kald Bach diese Kabele Vom ewigen Leben Mit Patteron Elias schiefner aus limbach auf desen Grund und bodden 14. Juni Anno 1733." Pozdějšími přepisy byl text z důvodů jazykové správnosti nepatrně pozměněn. Restaurátor však zachoval text podle původní verze z r. 1733, i když v nápisu chybí přísudek.
4. Fotografie s článkem Ludwiga Schlegela byla uveřejněna ve varnsdorfských novinách Abwehr z 28.9.1935. Viz též Schlegel L., 1934: Die Limpacher Kapelle. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 57. roč., s. 95-96.
5. Plastika byla kryta třemi vrstvami starých barevných nátěrů, které opadávaly a s nimi se odlamovaly též povrchové vrstvy pískovce. Restaurátor pozvolna smýval jednotlivé vrstvy nátěrů chemickým čističem. Po vyschnutí byly domodelovány chybějící části pískovce umělým kamenem a skála byla napuštěna zpevňovačem. Následoval nátěr restaurátorskými akrylovými barvami "Lascaux studio" firmy Deffner & Johann. Nynější barevné provedení odpovídá nejspodnější (nejstarší), velice výrazné výmalbě. Současně byla odstraněna nevhodná rozpadající se cihlová zídka nad kapličkou, která také sloužila jako pozednice pro uložení střešních trámů. Přitesaná skála objevená pod cihlovou nástavbou svědčí o tom, že zídka byla vyzděna až dodatečně. Při restaurování se objevilo při zemi novějším písmem napsané jméno König, které pochází pravděpodobně z renovace v r. 1933.