Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

Smrt pod Matterhornem

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

      Kdo si v dnešní době dovolí přepych a rozhodne se cestovat do Šluknovského výběžku vlakem, toho věru čeká zajímavá projížďka. Jede-li od Děčína, projíždí otevřenou krajinou, ale za Českou Kamenicí se vnoří do lesů. Trať, postavená v roce 1869, pak sleduje horní tok říčky Kamenice sevřený lesnatými úbočími Lužických hor, kde se rozkládají obce Mlýny a Kytlice. Na jih od tohoto protáhlého údolí se zvedá zalesněný hřbet, který jako ostrý klín odděluje kamenické údolí od jiného údolí na jihu, v němž leží Horní a Dolní Prysk. Horskému hřbetu dominuje Střední vrch (593 m).1) Není sice nejvyšší, ale pro jeho impozantní minialpský vzhled mu už před sto lety začali důvěrně přezdívat Matterhorn.2) Z táhlého hřbetu vyčnívá jeho skalnatý čedičový vrchol jako kostka vržená obrem doprostřed suťového pole.3) Jediný možný výstup vede strmou pěšinou mezi sutěmi, ale podniknete-li ho, budete odměněni rozsáhlým a netušeně krásným kruhovým výhledem.4) Na severovýchodě ční jako osamělá varta nad mořem lesů věž kostela sv. Antonína Paduánského v Kytlicích, na jihovýchodě vykukuje věžička kostela v Horním Prysku a západním směrem se objevuje bílá věž kostela sv. Jakuba v České Kamenici. Lidských sídel uvidíte jen málo - topí se v rozsáhlých lesích. Zato kopců tu za pěkného počasí uzříte nepřeberné množství - Jedlovou, Klíč, Bukovou horu s vysílačem, Vysoký Sněžník, Růžovský vrch, Lilienstein v Sasku, Studenec... Jejich úplný výčet by vydal na celou stránku. Není divu, že výstup na Matterhorn lidi přitahoval. V Prysku patřilo k velikonočním rituálům sledovat z vrcholu vycházející slunce, jak si samou radostí nad vzkříšením třikrát na nebi poskočí. Tak se to alespoň tradovalo.5)
      Zatímco si slunce poskakovalo po nebi, byl v údolích chléb o dvou kůrkách. Nejhůře na tom bylo zdejší obyvatelstvo v době hospodářské krize, která vypukla v roce 1929. Obyvatelé podhůří Matterhornu se živili většinou zušlechťováním skla, ale jejich zboží nešlo na odbyt. V Prysku, ve Mlýnech a v Kytlicích celé rodiny živořily. Počátkem roku 1932 bylo v Kytlicích-Falknově již více než 900 nezaměstnaných.6) Mládež se scházela v boudě zvané "Kriesenwarte", postavené v rokli nedaleko místní části "Hinterwinkel".7) Mnoho lidí se tehdy přiživovalo podloudnictvím a pytlačilo se jako nikdy předtím. Hajní knížete Kinského měli plné ruce práce. Přistižení pytláci jim mnohdy vyhrožovali střelou do týla.
      Z této doby pochází také pamětní deska8) v rokli severovýchodně od Matterhornu, kde byl zákeřně zavražděn hajný Valentin Fiedler. V dobovém tisku9) byl případ popsán následovně:
10. února 1933 ráno vyšel hajný Fiedler z Horního Prysku na pravidelnou obchůzku lesa. V poledne mu žena přichystala oběd. Nepřišel. To neměl ve zvyku. Vyděšená paní Fiedlerová seběhla k lesu, kde obědvali lesní dělníci. Dřevorubec Franz Schröter se nechal slyšet, že v půl osmé ráno zaslechl u rokle zvané "Zahlgrund" dva rychle po sobě jdoucí výstřely. To již fantazie paní Fiedlerové pracovala naplno. Běžela za správcem revíru Otto Prinzem, který její obavy sdílel. Narychlo svolal všechny přítomné dřevorubce a vyslal je prohledat les. Byl mezi nimi i Fiedlerův syn Franz, který nakonec nalezl otcovu mrtvolu. Valentin Fiedler ležel na zádech při cestě do údolí "Zahlgrund".10) Na místo se ještě tentýž den dostavili dva soudní lékaři z České Kamenice, kteří jeho tělo ohledali. Nalezli na něm mnoho střelných ran. Během pitvy vyšlo najevo, že projektil větší ráže zasáhl Fiedlera zezadu, vnikl do plic a prošel srdcem až do hlavy. Již na počátku vyšetřování padlo podezření na místní pytláky, kteří byli pozatýkáni a předvedeni k výslechu. Před vyšetřujícím soudcem se tak ocitli Adalbert Knobloch, Josef Pesout a Josef Austen z Horního Prysku, a také syn posledně jmenovaného, Emil Austen ze Srbské Kamenice. Vyšetřovatelé měli štěstí. Nejpravděpodobnějšími pachateli vraždy se ukázali být Josef a Emil Austenovi. Fiedler totiž jednou přistihl Josefa Austena při pytláctví a ten mu hrozil zabitím. Austenův syn Emil si krátce před vraždou zakoupil u českolipského puškaře Josefa Heiera munici. Emil Austen se nejdříve pokoušel lhát, prohlašoval, že Fiedlera vůbec nezná. Poté však doznal, že 10. února 1933 šel s Josefem Schiffnerem a Josefem Haufertem z Kamenického Šenova pytlačit. Na cestě k rokli "Zahlgrund" se střetli s Fiedlerem, který údajně zavolal: "Zůstaňte stát, nebo střelím!" Nato měl Emil Austen vytáhnout z pravé kapsy od kalhot revolver a zacílit na hajného. Uvedl, že mu náhle na zledovatělé cestě ujely nohy a leknutím vystřelil. Náhodný výstřel tak měl Fiedlera usmrtit. To popřeli Haufert se Schiffnerem. Ti vypověděli, že Fiedler Austena pronásledoval a v běhu se Austenovi podařilo hajného zasáhnout. Ten se svalil a sténal, pytlák se k němu vrátil a ze vzdálenosti sedmi kroků do něj ještě dvakrát vypálil. Poté měl nad mrtvolou prohlásit hrůzyplnou větu: "Tak a teď je s ním teprve konec." Po této výpovědi Emil Austen prohlásil, že jej k činu donutil otec. Ten ho měl již od dětství vést k pytláctví. Doznal, že s otcem skolili více než 100 kusů zvěřiny. K soudnímu projednávání vraždy v České Lípě se dostavili zejména Fiedlerovi kolegové. Austen uvedl, že jej otec nutil, aby chodil pytlačit již v osmi letech. "Ve škole jsem často spal, protože jsme s otcem prochodili celou noc," uvedl. Naproti tomu jeho otec Josef Austen, který u soudu budil dojem roztřeseného starce, označoval svou ratolest za nezdárného syna a prohlašoval se nevinným. Soud však neobelhal. Jeho patnáct závažných trestných činů z let 1892-1928 a několik dlouhých pobytů ve věznici hovořilo za vše. Krajský soud v České Lípě odsoudil 11. června 1934 Emila Austena k pětadvacetiletému žaláři (za vraždu) a Josefa Austena k šestiletému (za spoluúčast).11)

Poznámky a literatura:

  1. Německy se mu říkalo Mittenberg, na některých českých mapách se užívá jméno Hranáč a ve Mlýnech má lidový název Středňák.
  2. V připodobnění známému Matterhornu (4478 m) ve Švýcarských Alpách není nic posměšného, ani to není ojedinělý případ. Další "Matterhorny" najdeme v Dolomitech (ve skupině Pala-Gruppe je to hora Cimone), v Bavorském lese (Großer Osser), v Žitavském pohoří (Scharfenstein), a dokonce na Kanárských ostrovech (v pohoří Anaga). Obyvatelé všech oblastí chovají svůj malý Matterhorn ve veliké úctě.
  3. Z geologického hlediska je Střední vrch tvořen olivinickým čedičem, ležícím v křídových sedimentech. Na jeho modelaci se podílelo mrazové zvětrávání. Vrchol porůstají zakrslé břízy a na skalních stěnách a sutích se vyskytuje množství kapradin a mechů.
  4. V roce 1896 horský spolek Gebirgsverein upravil stezku vedoucí na vrcholové plató, kde od r. 1914 stála útulna, přenesená sem údajně z Větrného vrchu (F. Meixner: Ortskunde von Preschkau im Bezirke Böhmisch-Kamnitz, str. 9-10, Preschkau 1914).
  5. Vrchol přitahoval nejen lidi. Ba stávalo se, že se po krkolomné pěšině až sem zaběhly pasoucí se krávy. Všimli si toho již pruští vojáci při tažení v r. 1866 (F. Meixner: Der Mittenberg in der Böhmischen Schweiz. Aus Deutschen Bergen, 6. roč., č. 2, str. 36-38. Ústí n. L. 1891).
  6. H. Slavíčková, F. Cvrk: Kytlicko, str. 58. Děčín 1993.
  7. Ústní sdělení od pana F. Ocáska z Mlýnů č. p. 97 ze dne 10.8.1993.
  8. Malá měděná destička s křížkem, letopočtem 10.2.1933 a iniciálami VF je umístěna pod větším výklenkem, vytesaným do pískovcové skály.
  9. Böhmisch Kamnitzer Wochenblatt Nr. 24 z 16.6.1934. Za nalezení a poskytnutí pramene i překlad do češtiny děkuji Janu Němcovi z Děčína.
  10. Jde o údolí severovýchodně od Středního vrchu, které vyúsťuje ve Mlýnech nedaleko odbočky silnice ke Křížovému Buku. Nemá české jméno. Na porostních mapách českokamenického panství z r. 1833 (mapový fond SOA v Děčíně, F 77, sign. 21; F 83, sign. 70) se nazývá "Zahl- oder Faulerbrückengraben". Později se užívala i synonyma "Zahlgrund" a "Faulebrückengrund".
  11. Během vyšetřování přišel znovu na přetřes případ vraždy obchodníka Eduarda Vatera z Horního Prysku, která se udála 3. června 1903 (Böhmisch Kamnitzer Wochenblatt Nr. 27 ze 7.7.1934). Josef Austen byl tehdy vyšetřován pro spoluúčast na tomto činu, ale pro nedostatek důkazů jej tehdejší porota českolipského krajského soudu zprostila obžaloby.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.