Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

Pomníky padlým v první světové válce

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

Řekni, kde ti muži jsou, co se s nimi mohlo stát?
Řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být?
Muži v plné zbroji jdou, do války je zase zvou.
Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

      S napsáním tohoto článku jsem dlouho otálel. Masivní válečné pomníky mě nikdy zvlášť nezaujaly. Často jsou ze žuly, jejíž vyleštěný povrch studí. Seznamy padlých vojáků, vytesané do desek, jsou na mě příliš dlouhé. Když skončila první světová válka (1914-18), byla v našich zemích sotva jedna rodina, která by nepřišla o svého tátu, syna či bratra. Jejich abecední seznam na pomnících mě děsí. Připomíná mi hlášení Wehrmachtu s výčtem padlých a poukazem na údajné slavné vítězství, o které se zasloužili. Mám na to jiný názor ...
      O epoše před první světovou válkou někdo prohlásil, že to byla doba, kdy byl starý svět ještě v pořádku. Jisté je, že tato válka znamenala v dějinách neuvěřitelný zlom, ze kterého jsme se dosud nevzpamatovali. Ztráta blízkého člověka nebyla jenom bolestí osobní, byla to rána pro konkrétní lidské společenství. Pocit sounáležitosti byl mnohem větší, než je tomu dnes. Neznám u nás obec, která by svým padlým po první světové válce nepostavila pomník.1) Jejich inventarizace a popis by byl vhodný nejvýš k uspokojení choutek nějakého úředníka z památkové péče.
      Zalistujme raději v dobových zprávách a všimněme si blíže jednoho z těchto pomníků. Stojí v lese při asfaltové silnici mezi Chřibskou a Českou Kamenicí, nedaleko bývalé hájovny U Křížového Buku. Tvoří jej křemencový blok vylámaný nedaleko odtud, který spočívá na rozložitém podstavci z lomového kamene. Pomník byl věnován pěti lesníkům Českokamenického panství, padlým na ruské a italské frontě.2) O jeho postavení se zasloužil majitel panství Ullrich Ferdinand Kinsky a přátelé padlých. V den odhalení 19. července 1921 se k pomníku ubíral dlouhý smuteční průvod v čele s majitelem panství a jeho rodinou, za ním litoměřický biskup Gross a hrabě Trauttmansdorf. Následovala řada duchovních z okolí, rodiče padlých, členové představenstva obcí z České Kamenice, Chřibské a Lísky, lesní personál, členové střeleckého spolku z Chřibské, důstojnictvo a mnoho spolků, jakož i stovky lidí z celého okolí. Krásnolipské kvarteto lesních rohů zahájilo pietní akt písní "Nad korunami stromů se vznáší pokoj". Nato promluvil pan biskup, a poté pomník vysvětil. Pokládaly se věnce a jedlové chvojí. Na závěr střelci vypálili čestnou salvu a lesní rohy zahrály poslední píseň. Lidé odešli, pomník osiřel. Snad někdo z pozůstalých sem ještě občas přinesl kytičku.3) Po druhé světové válce byli vyhnáni i pozůstalí padlých lesníků, pokud sami nezůstali na frontě. Noví osídlenci se postarali o pamětní desku, která brzy po roce 1945 skončila ve sběru. Není ani divu, že okradený pomník pozvolna pustnul a obrůstal vegetací. Po sedmdesáti letech od jeho postavení již nebylo možné doptat se u nikoho na jeho smysl. Tak hluboce upadl v zapomnění. Šťastným objevem byla autentická zpráva z doby, kdy byl postaven.4) Nejbližší obecní úřady projevily pro obnovu pomníku vzácné pochopení. Náklady na zhotovení mramorové pamětní desky5) uhradila Česká Kamenice. Zpevnění a vyspárování vlastního pomníku provedla skupina pracovníků veřejně prospěšných prací z Chřibské. Rekonstrukce byla zakončena v květnu 1994 osazením desky se jmény pěti padlých lesníků.
      Kolik bolesti muselo být tehdy - v době těsně po první velké válce - v srdcích pozůstalých? Dnes kolem pomníku projíždějí stovky aut bez povšimnutí. Výjimečně se stane, že přece jen někdo zastaví a k pomníku zajde. Třeba se dokonce zamyslí nad zmařenými životy lidí. Možná že se i zamyslí nad nesmyslností válek a množstvím zbytečného utrpení. Snad najde i paprsek světla v tomto zmateném světě.

Poznámky a literatura:

  1. Podle seznamu pomníků padlých v první světové válce, který sestavil archivář Petr Joza, stálo v bývalém okrese Děčín-Podmokly k roku 1945 celkem 97 pomníků (to není konečné číslo). Z nich se jich dvanáct zachovalo zcela nepoškozených a 44 jich bylo zlikvidováno úplně. Kromě pomníku u Křížového Buku byly opraveny pomníky ve Vysoké Lípě (1996), v Jalůvčí (1999), v Novém Oldřichově (1999), v Ludvíkovicích (2000), ve Všemilech (2003) a v Rynarticích (2003).
  2. Franz Hyhlik († 23.10.1914 v Rusku), Alois Peischl († 23.10.1914 v Rusku), Ernst Eiselt († 26.7.1915 v Itálii), Julius Palme († 7.6.1916 v Itálii), Ernst Krügner († 28.1.1918 v Itálii). První jméno patří synovi stejnojmenného autora dějin lesnictví českokamenického panství (Franz Hyhlík: Zur Forstgeschichte der Fürst Kinskyschen Herrschaft Böhm.-Kamnitz. Wien 1903).
  3. O pomník pečoval až do svého odchodu do důchodu v r. 1936 revírník Franz Proysa. Ve funkci ho nahradil Ernst Arndt, který byl v létě 1946 vypovězen z vlasti.
  4. Narazil na ni František Sajdl z Chřibské. F. Reeschuch: Kriegergedenkstein. MNEC, 44. ročník, str. 86-87. Böhmisch Leipa 1921.
  5. Je dílem kameníka Jana Pokorného z Děčína IV.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.