Kapličky u cest

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

Cestování je dnes běžnou záležitostí. Silnice jsou přeplněny auty a lidé nervózně spěchají - jedni sem, druzí zase tam. A sotva se ohřejí, spěchají zase jedni tam a druzí sem. To za starých časů bývalo jinak.
Před výstavbou tereziánských silnic spojovaly obce jiné cesty. Lidská sídla byla tehdy mnohem menší, lesy hlubší a komunikace se nedělily na dálnice, silnice, místní komunikace a kdo ví co ještě. Spíše připomínaly chodníčky zvěře nebo pěšinky mravenců. Nikdo je neprojektoval, lidé je vyšlapali nebo vyjezdili do krajiny neznámo kdy. Pokud se z nějakých důvodů cesta stala nesjízdnou, vyjezdili cestu jinou. Brzděním a splachem se některé cesty zařízly do země a změnily se ve více či méně hluboké úvozy, a to zejména ve svazích. Trasy cest se obvykle vyhýbaly údolím a roklím, kde se rozprostíraly bažiny, místo toho raději vedly po táhlých hřbetech. Na zajištění bezpečnosti některých cest byly vybudovány hrady, které je ve středověku střežily. Pokud byste se například rozhodli v polovině 14. století, kdy bezpečnost na silnicích byla vskutku pramalá, cestovat z České Lípy přes Cvikov na druhou stranu Lužických hor, bývalo na hradě Milštejně připraveno několik zbrojnošů, kteří by vaše kupecké vozy přes hory doprovodili.
Jedna stará kupecká cesta z Čech do Lužice vedla i přes Chřibskou a Krásnou Lípu. Nejezdilo se tenkrát oklikou přes dnešní Rybniště, ale přímo přes kopec. V polovině cesty tu na úpatí Širokého vrchu postavili lesní kapličku,1) snad aby lidem nebylo uprostřed lesa smutno nebo aby své putování svěřili do rukou Božích, když už neměli na ozbrojený doprovod. Kdo ví? Rumburský řídící učitel Cölestin Hofmann považoval lesní úsek mezi kapličkou, Piklštejnem a Irichtem (Spravedlností) za kolébku místních pověstí. Jiný vlastivědný badatel, který uzdu své fantazie popustil až příliš, uvádí místo do souvislosti se vznikem a pojmenováním města Varnsdorfu. Nedaleká Dračí skála byla totiž podle něj místem, o kterém varnsdorfská pověst vypráví, že se tu usídlila saň. Varnsdorfský poustevník Vernar pak údajně pocestné před tímto netvorem varoval, a to do té doby, než se nadlesnímu Hansi Michelovi podařilo saň skolit.2)
Opusťme nyní ulovenou saň, která - nebýt Hanse Michela - by dnes mohla být zařazena do seznamu kriticky ohrožených druhů zvířat, a pokusme se nahlédnout do minulosti realističtějšíma očima. Skutečnost je totiž často neméně poutavá. Samotné jméno kapličky "Pfaffenkapelle", překládané jako Farská kaple,3) v sobě skrývá vzpomínku na dobu, kdy lesní cesta nebyla tak bezvýznamná jako je tomu dnes. Jméno vzniklo v době po Třicetileté válce, v době rekatolizace, kdy katolická strana neměla dostatek kněží. Krásnolipská farnost proto v letech 1651 až 1724 spadala ke kostelu v Chřibské.4) Cesta kolem kaple, které se říkalo "Pfaffensteig", sloužila také jako Umrlčí cesta. Zesnulí byli po této komunikaci doprovázeni k poslednímu odpočinku na chřibský hřbitov. Pověst vypráví, že pan farář vycházel pohřebnímu průvodu vstříc až k Farské kapli. Dle jiné, pravděpodobnější verze chodili až sem Krásnolipští naproti faráři z Chřibské a po vykonání jeho úkolu ho zase až sem doprovodili.5) Cesta svůj význam neztratila ani po osamostatnění farnosti v Krásné Lípě. Kolem kaple projel například 21. září 1779 císař Josef II.6) O dalším osudu kapličky víme jen to, že byla roku 1899 zlovolně zničena, ale již 5. srpna následujícího roku ji dobrodinci renovovali. Akademický malíř August Frind o tom podal zprávu7) a opravenou kapličku zachytil na několika skicách.8) Renovace musela být provedena kvalitně, neboť ještě po roce 1980 bylo možno ve výklenku spatřit plechový obraz "Útěk svaté rodiny do Egypta", i když ve velmi zuboženém stavu. Na štítě kaple pod omítkou prosvítal nápis "Renoviert von Gutthätern...1900". Zub času se však na kapli nezadržitelně podepisoval a při pohledu na ni bylo člověku smutno. Když jsem na podzim roku 1987 opět kráčel touto cestou, kaplička už z dálky svítila novotou. Dostala nový nátěr a střechu. V dalším roce přibyl i nový obraz namalovaný na původní motiv.9)
Od Farské kapličky cesta schází lesem na okraj obce Rybniště, kde se říká Na Sedle. Probíhá zde evropské rozvodí. Kdysi tu byli pyšní na dům č. p. 67, kde byla dešťová voda z jedné strany střechy svedena na chřibskou stranu, odkud vody odtékají do Severního moře a voda z druhé strany střechy odtékala na opačnou stranu rozvodí, tedy do moře Baltského.10) Nechme vodu odtékat do jejích moří a pokračujme po cestě do Chřibské. Vzápětí staneme u druhé kapličky. Je štíhlejší a vyšší než Farská kaple. Ve výklenku spatříme obraz s Pannou Marií, sv. Josefem a malým Ježíšem, který žehná třem králům. Malba byla zakryta zrezivělým plechovým obrazem a byla objevena teprve při renovaci v r. 1994.11) Kaple tehdy vzbudila můj zájem, ale víc než letopočet 1775, napsaný na štítě, nechtěla prozradit.12) Už jsem se s tím začal smiřovat, když tu jsem narazil na novou stopu. V domově důchodců ve Filipově jsem se devadesátiletému rybnišťskému starousedlíkovi Edwinu Kosovi13) letmo zmínil o opravě jejich kapličky. Divil se, že o tom nevím, vždyť se u té kaple scházívali místní lidé, aby tu 6. ledna oslavili svátek Tří králů. Tehdy bývala kaple slavnostně vyzdobena a konala se u ní malá pobožnost. Někdy sníh a fujavice vykouzlily sněhové stánky, takže tu bývalo skoro jako na opravdické pouti.
Záviděl jsem Edwinu Kosovi jeho zážitek z dětství, že mohl svátky prožívat hlouběji, než je tomu dnes. Poezii tehdy nezprostředkovávala televize, ale živé společenství lidí spjaté s tradicemi a okolní přírodou. Proč bychom to nemohli zažít i my? Zkusme si na Tři krále vyjít ven a zjistit, zda pro nás příroda také nepřipravila "pouťové stánky" či jiná překvapení. Nejlépe je pak vzít s sebou houfec dětí a navečer v kapličce zapálit svíčku. Uvidíte, že se rázem ocitnete v proměněném světě plném sváteční atmosféry. Ani bych se pak nedivil, kdyby kolem vás po staré Farské cestě prošel tříkrálový průvod.

Poznámky a literatura:

  1. Prvně je zakreslena spolu s nedalekou studánkou a pojmenována na porostní mapě Kinského panství z r. 1795 (SOA Děčín, RLK Česká Kamenice, VS Česká Kamenice).
  2. Der Pickelstein bei Kreibitz. Niederlandbote 1930, str. 27. Warnsdorf 1929.
  3. Chybně též Mnišská kaple. Slovo Pfaffe má dnes v němčině hanlivý význam kněžour, který získalo až v době kolem reformace. Jeho původní význam je světský kněz (Weltgeistliche).
  4. Z této doby také pochází staré, již dlouho zaniklé pomístní jméno Pfaffenberg, kterým se označoval Široký vrch (F. A. Mussik: Der Markt Schönlinde, str. 3, 67-68. Praha 1820).
  5. R. Klos: Přehled dějin města Krásné Lípy s okolím, str. 39-40. Krásná Lípa 1997. Název "Leichenweg", kterého se užívalo pro cesty, po kterých se ubíraly pohřební průvody, se pro označení naší cesty nedochoval.
  6. Dr. F. Hantschel: Nordböhmischer Touristenführer, str. 190-191. Böhmisch Leipa 1907.
  7. Frind: Die Pfaffencapelle. Correspondenzen. MNEC, 24. ročník, str. 399-400. Böhmisch Leipa 1901.
  8. Jsou uloženy v jeho pozůstalosti v muzeu v Rumburku. Podle nich býval nad štítem kaple křížek.
  9. O renovování kaple se zasloužil lesník Mikša Peterka, nový obraz namalovala Nataša Steinová. Zvláštní dík patří Magdaléně Schallerové z Rybniště č. p. 165, která skoro třicet let do kaple nosila květiny.
  10. Viz poznámku 6).
  11. Kapli opravil místní řemeslník pan Veverka na náklady Obecního úřadu v Rybništi.
  12. O její starobylosti svědčí to, že v době vymezování katastrů byla zvolena za hraniční bod. Dnes se tu setkává hranice katastrů Dolní Chřibská a Nová Chřibská.
  13. Byl zdatným turistou spolku Naturfreunde, zemřel 20.7.2002 ve věku 96 let v domově důchodců ve Filipově.