Schillerův pomník na Jedlové

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

K horským vrcholům upínali lidé svůj pohled odedávna. Mezi těžkou prací, kterou si zajišťovali živobytí a při které byl jejich zrak upřen k zemi, byly v jejich životě i chvíle, kdy pozvedali oči výše k obzoru. Není pak divu, že se hory vtiskly do povědomí lidí jako místo neměnnosti a jistoty, jako místo kde bloudila jejich fantazie, nebo kde hledali sídlo Boha. Řečtí bohové bydlili na Olympu, na návrších byly stavěny svatyně a kdo se chtěl modlit, vystupoval na horu - proroci ve Starém zákoně, poustevníci i sám Ježíš Kristus. Na horách vznikaly kláštery a poutní místa. O horách byly napsány nejkrásnější knihy, píše se o nich často i v bibli; žalmista "pozvedá své oči k horám, odkud mu přijde spása."1)
Zájem o poznávání hor v dnešním pojetí se v našich krajích začal probouzet teprve s obdobím postromantismu v 19. století. Na to, aby se chodilo do hor za turistikou, nebyl předtím z prostých důvodů čas. Obyvatelé hustě osídlených údolí severně od Lužických hor dlouho za nejvyšší horu považovali Jedlovou. Nebýt geometrických měření, mohli bychom s tím dodnes souhlasit; svou dominantní polohou a rozložitostí vévodí širokému okolí. Již v roce 1779 přilákala císaře Josefa II., který se podivoval dalekému výhledu, jenž hora poskytuje.2) Mimořádný rozhled byl hlavním důvodem, který sem lidi přitahoval i později. Turistické noviny z konce 19. století o něm praví, že "svou líbezností soupeří s výhledy ve Středohoří, vznešeností se blíží panoramatu Alp a přitom si zachovává lesní romantiku šumavských hvozdů."3) Před postavením rozhledny se bylo možno kochat pohledem do kraje ze tří vyhlídek na temeni tehdy ještě zcela zalesněné hory. Průzory do krajiny na sebe navazovaly, takže bylo možno vidět postupně celé kruhové panoráma. Aby byl rozhled ucelený, nechal v roce 1891 horský spolek Gebirgsverein4) postavit rozhlednu. V den otevření se na vrchol dostavil nepřehlédnutelný zástup lidí. Na shromaždišti vlály prapory a na slavobráně z jedlového chvojí se vypínal nápis "Na horách bydlí svoboda!" Po proslovech a ovacích předala malá dívčina předsedovi horského spolku kytičku alpské protěže, vypěstovanou na Jedlové. Slavnost byla ukončena výstupem na vyhlídkovou věž a provoláváním slávy císaři. Na závěr spustila kapela a přítomný zástup se přidal zpěvem císařské hymny.5) Vedle rozhledny nechal majitel panství kníže Ferdinand Kinský postavit restauraci. Od té doby se vrchol Jedlové stal oblíbeným výletním místem četných školních výprav, rodin, turistů a všech milovníků přírody. Mnozí zde přespávali, aby mohli zhlédnout východ slunce v Lužických horách. V roce 1893 se na vrcholu konala další sláva - vítání slunovratu, na kterou přijeli návštěvníci z celých severních Čech. Tyto slavnosti slunovratu pořádaly sekce horského spolku od konce 19. století i na jiných severočeských kopcích.6)
Jako třetí stavba se na vrcholu Jedlové objevil v roce 1905 pomník věnovaný velkému německému básníku Friedrichu Schillerovi. I ten byl postaven z iniciativy horského spolku, který tímto způsobem vzpomněl stého výročí básníkovy smrti. Při slavnostním odhalení v neděli 25. června v 15.00 vyhrávala kapela města Jiřetína a zazpíval dolnopodlužský pěvecký sbor. Termín byl zvolen záměrně k letnímu slunovratu - večer byla na vrcholu zapálena vatra a oslava pokračovala.7) Kromě členů horského spolku a početné veřejnosti byli přítomni též zástupci českolipského vlastivědného spolku Exkursionsklub, jehož předseda R. Walda vystoupil s projevem.8) Pomník to nebyl ledajaký, byl sestaven z kamenů, které věnovaly jednotlivé spolkové sekce ze širokého okolí.9) Jsou ukázkou hornin typických pro tu kterou obec, skalka je proto pozoruhodná i z geologického hlediska. Do čela největšího skalního bloku, pocházejícího ze Šluknova, byla vsazena oválná deska s básníkovým portrétem a pod něj do kamene umístěna bronzová deska s věnováním.
Přešla druhá světová válka. Rozhledna zchátrala a z restaurace se stalo zbořeniště. V padesátých letech byl nejprve odstraněn Schillerův portrét, a poté byl pomník několikrát rozvalen. Sportovci z lyžařského oddílu Slovan Varnsdorf však kameny pokaždé znovu naskládali na své místo.10) Po opravě rozhledny11) a obnovení restaurace přišla na řadu i rekonstrukce pomníku. Na náklady obce byl pořízen medailon se Schillerovým portrétem a pod ním nová pamětní deska s nápisem: "Friedrich Schiller - básník - (1759-1805) - věnováno horským spolkem Gebirgsverein f. d. nördl. Böhmen." Portrét i pamětní desku z bílého mramoru12) zhotovil kameník Jan Pokorný z Děčína. Slavnostní odhalení renovovaného pomníku se uskutečnilo v podvečer 21. září 1996.13)
V novinách se bylo možné dočíst, že pomník připomíná Schillerovu návštěvu na vrcholu Jedlové. Německý básník navštívil Prahu, Cheb, Karlovy Vary i Duchcov, kde ho přijal hrabě Valdštejn a Casanova mu tam byl průvodcem,14) na Jedlové však Schiller nikdy nebyl a zřejmě ani nevěděl, že tato hora existuje. Oslavování slavných lidí obdobnými způsoby bylo však tenkrát obvyklé. Podobně uctili v roce 1905 Schillerovo jubileum i na jiných místech.15) K témuž výročí vzplála také veliká vatra spolku Exkursionsklub na českolipském Špičáku.16)
Dnes již pamětní ohně na horách nehoří ani se tu nestavějí pomníky velikánům lidského ducha. Zato až na samý vrchol Jedlové dorazila technika. V roce 1982 byl vedle rozhledny vztyčen televizní převaděč a roku 1997 další, 49 metrů vysoký vysílač.17) Na siluetě Jedlové je zdaleka viditelný a přečnívá z ní jako kosmická raketa. Když na svých toulkách pozvedám své oči k Lužickým horám a vidím vyčnívat tu obludu, raději zase sklopím oči k zemi. Chtěl bych si, alespoň v mysli, zachovat neporušený a důvěrný pohled k horizontu. To aby v dnešní přetechnizované době zůstala i místa pro potěchu srdce.

Poznámky a literatura:

  1. Žalm 121,1. Hory byly i mojí láskou. Pamatuji si, že jsem už jako dítě prahnul vystoupit na všechny kopce, které byly v dohledu mého domova. Sotva jsem trochu povyrostl, uprosil jsem tatínka, aby mě tam vzal. Zavedl jsem si notýsek, do kterého doposud zapisuji jména vrcholů, na nichž jsem mohl stanout. Dodnes se mě zmocňuje zvláštní neklid, když spatřím novou, neznámou horu.
  2. Dr. F. Hantschel: Nordböhmischer Touristenführer, str. 3. Č. Lípa 1896.
  3. Dr. F. Hantschel: Der Tannenberg in der B. Schweiz. Aus Deutschen Bergen, dvojčíslo 6/7, str. 84. Ústí n. L. 1891.
  4. Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen byl ustanoven roku 1885 v Krásné Lípě v restauraci Deutsches Haus (dnes Beseda). Záhy vznikly ve Šluknovském výběžku i na jižní straně Lužických hor jeho další sekce, takže brzy vyvíjel všestrannou činnost.
  5. R. Pribil: Ein Bergfest in Nordböhmen. Aus Deutschen Bergen, 6. roč., č. 11, str. 170-172. Ústí n. L. 1891.
  6. Dr. F. Hantschel: Bericht über die 29. Jahreshauptversammlung des Nordböhmischen Exkursionsklubs. MNEC, 29. ročník, str. 94-95. Č. Lípa 1906.
  7. Varnsdorfské noviny Abwehr č. 49 z 21.6.1905.
  8. Viz pozn. 6).
  9. Dodnes tu lze přečíst jména obcí: Schluckenau, Hainspach, Zwickau i. B., Zeidler, Niedergrund, Warnsdorf, Alt-Ehrenberg, Wolfsberg-Gärten, Schönau, Khaa, St. Georgenthal, Rumburg, Krombach, Schanzendorf, Ob. Preschkau. V r. 1997 sem někdo přidal kámen "Záběhlice".
  10. Varnsdorfské noviny Hlas severu ze 17.10.1972 a z 13.8.1974, dále jiřetínské noviny Permoník č. 11/1996.
  11. Došlo k ní za pět minut dvanáct a vděčíme za ni snahám Obecního úřadu v Jiřetíně pod Jedlovou, tělovýchovné jednotě Slovan Varnsdorf a firmě Krejčí, která také opravila restauraci. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 3. července 1993 v 10 hodin.
  12. Původní pamětní deska, ač poničená, vydržela do roku 1994. Někdo ji zcizil, protože byla z bronzu. Nová deska s portrétem je proto mramorová. Nápis původní desky zněl: "Dem Gedenken Friedrich Schillers, der Gebirgsverein f. d. nördl. Böhmen. 1905".
  13. Děčínský deník z 23.9.1996.
  14. G. Przedak: War Schiller in Nordostböhmen? MNEC, 28. ročník, str. 220. Č. Lípa 1905.
  15. Po Schillerovi byly tenkrát pojmenovány pomníky, vyhlídky, odpočívadla, studánky, lesíky, stromy, cesty a ulice. Tato místa najdeme např. před školou v Rybništi, u Osečné, Krupky a Šluknova (Schillerstein), na Zeleném vrchu u Cvikova (Schillerwarte), u Doks (Schillerruh), Rousínova (Schillerquelle), Chřibské (Schillerwäldchen), Děčína a Č. Kamenice (Schillereiche), Ústí n. L., Krupky a Rožan (Schillerweg), v České Kamenici a v Císařském (Schillerstraße).
  16. Viz pozn. 6.
  17. Od roku 1972 vede na vrchol lyžařský vlek, na jehož konci stojí chata Slovanu Varnsdorf. Součástí převaděče z roku 1982 je malý objekt ze znělcových kamenů. Koncem roku 1997 byla kamenitá cesta na vrchol vyasfaltována, a tak lze i na Jedlové pozorovat nárůst automobilové dopravy.