Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

Reliéfy u Kunratic

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

      Každá krajina má své osobité kouzlo, svoji atmosféru, svoji duši, která je neopakovatelná. Člověk, který ji obýval, toto vnímal, ať již vědomě či nevědomě. Tak se vytvářelo jemné pouto mezi krajinou a obyvatelstvem, které zde po staletí hledalo živobytí, stavělo svá obydlí, radovalo se a umíralo. A lidé na výzvu krajiny dokázali různě odpovídat. Například tím, že si své nejbližší okolí dokonale pojmenovali. Bylo to třeba, neboť na krajině byli více závislí než dnes a potřebovali se v ní orientovat. Každá roklinka, hřbítek, skalka, balvan, lesík, potůček či studánka měly své jméno. Jak je oproti tomu naše dnešní krajina chudá! Niterný vztah lidí k domovu vyjadřovaly i lidové písně a pověsti, vázající se k různým místům krajiny.
      Staleté soužití obyvatel s krajinou se však projevilo i viditelně. Proto lze vnímat rozdíly mezi chalupami či domy v Jizerských horách, Lužických horách nebo na Novoborsku. Pátráme-li po smyslu postavení křížů a kapliček, mnohdy zjišťujeme, že jejich vznik nemusí souviset s nějakou racionální událostí. Často byly postaveny "k větší slávě Boží" a stojí na místech, kam neodmyslitelně patří, jakoby sama příroda pro ně toto místo vyvolila. Jak nádherný soulad mezi přírodou a činěním lidským!
      Místa, kde se prolíná svět lidí a svět přírody, najdeme často na úpatí kopců, kde člověk našel ještě takovou půdu, která by ho uživila. Obdělával ji intenzivně, ale dál ho příroda již nepustila. Tak vznikla určitá harmonie, kdy se krása a hospodárnost1) navzájem doplňovaly. Jako prototyp takovéto polidštěné krajiny vnímám Máchův kraj, ale také například údolí Svitavky v podhůří Lužických hor. V období rozvoje turistiky a po zprovoznění trati ze Svoru do Jablonného2) obdrželo okolí Kunratic honosné označení "Kunratické Švýcarsko". Místní sekce horského spolku Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen se činila, aby svému Švýcarsku učinila zadost. Tak bylo pomocí úzkého, do hloubi skály vysekaného schodiště zpřístupněno vyhlídkové plató Dutého kamene, aniž se narušil celkový vzhled skály.3) Nahoře byl vytesán kamenný stůl se zeměpisnými souřadnicemi, větrnou růžicí a slunečními hodinami. Jiné výtvarné dílo vzniklo na bývalé lomové stěně, kolem níž se stoupá na vyhlídku - byla zde vytesána busta básníka Theodora Körnera v nadživotní velikosti.4) Stalo se to r. 1913, v roce stého výročí básníkova úmrtí a vyhlídka byla při této příležitosti přejmenována na Körnerovu výšinu (Körnerhöhe). Jiná skalka na přístupové stezce byla přitesána v lavičku "Karolinenruhe", a nápis tohoto znění lze na ní číst dodnes.
      Ne všechny krajiny měly to štěstí, že měly svého Máchu. Kunratické Švýcarsko zrodilo dva umělce, kteří ho v duchu doby a s citem oslavili ve svých dílech. Jeden byl učitel, druhý strážník. "Wachmajstr" Karel Bundesmann i jeho přítel řídící učitel Karel Beckert se narodili v Kunraticích. Beckert zde byl navíc předsedou spolku,5) který měl "okrašlování" svého okolí přímo v náplni činnosti. Ač měli rozdílné povolání, spojoval je koníček, který by dnešním ochráncům přírody a krajiny naháněl hrůzu - tesali totiž do pískovcových skal nejbližšího okolí Kunratic reliéfy s romantickými motivy. I díla na Dutém kameni vzešla z jejich rukou. Pan řídící Beckert, vědom si pedagogických zásad o názornosti vyučování, sem vodil své žáky v rámci vlastivědných výletů. V roce 1910 společně vytvořili jižně od Kunratic v takzvaném Mühltalu či Müllerlochu na Skále smrti reliéf rytíře na vzpínajícím se koni, před nímž se nebohá dívčina zachraňuje odvážným skokem do hlubiny.6) Ztvárnili tak místní pověst, která se ke skále váže. Podle ní stával na skalním ostrohu nad Kunraticemi hrad obývaný rytířem Cunem.7) Ten měl spadeno na krásnou mlynářovu dceru z nedalekého mlýna. Jednoho dne ji spatřil ve skalách pod Kovářským vrchem, když se vracela od prarodičů. V úprku před ním se dostala až na okraj skal, pod nimiž se rozkládají bažiny a meandry Hamerského potoka (Svitavky). Tu se zoufalá dívka odhodlala ke skoku. Dramatický závěr pověsti vyzní lépe v podání básníkově:

...tu anděl zbožnou dívku znenadání
potají perutěmi chrání
aby skok její nesťal sráz
a tak se domů šťastně vrátí zas
Zlý rytíř kletbu stihne stěží
než spolu s koněm svým
hněv bahnitému hrobu navždy svěří
Na připomínku ďábelského chtíče
pečeť čertovské podkovy
do Skály smrti se vryla...8)

      Oba lidoví umělci vytvořili v blízkosti Skály smrti ještě reliéf "Milosrdenství". Znázorňoval mladou ženu dávající pít starci. Motiv měl vyjadřovat Goetheho motto "Lidé pomáhejte si a buďte dobří!" Reliéf vznikl v roce 1912 nedaleko pramene Karlsquelle, ale již za dva roky jej nadobro zničili darební hoši z Lindavy. Dnes po něm není památky. Houževnatý strážmistr a pan řídící se však nedali odradit. Coby nadšení milovníci krajinných krás dál pokračovali ve značení a údržbě turistických cest, stavbě laviček a jiném zvelebování Kunratických Švýcar. V roce 1934 zrenovovali severozápadně od Kunratic skalní kapli.9) Leží při lesním rozcestí na historické komunikaci nedaleko okraje lesa a je součástí pískovcového masívu, který je zakončen Dutým kamenem a tvoří předěl mezi Kunraticemi a Drnovcem. Při renovaci byly zčásti vytvořeny nové architektonické prvky, např. sloupy. Také byla do vedlejší skály vytesána lavička, na jejímž opěradle se zvěčnila kunratická sekce Horského spolku.
      Tesání laviček do pískovcových skal bylo ve své době ve většině pískovcových oblastí poměrně rozšířeným zvykem. Zkoušel jsem na nich vícekrát posedět, ale na rozdíl od jiných výtvarných děl mě tolik nenadchly. Daly by se souborně pojmenovat jako lavice "vlčí", neboť na nich člověk může něco podobného chytit. Několik minut od skalní kaple najdeme na opuštěném místě pod převisem další kamennou lavici. Z oválné desky nad lavičkou se můžeme dovědět, že ji Kunratická sekce Horského spolku věnovala svému předsedovi a místo nazvala na jeho počest Karlsruhe, tj. Karlův odpočinek. Udivilo mě, že jako jediná z "vlčích lavic", je kryta latěmi. Můžete si dodnes - tedy zhruba po šedesáti letech - na ní bez obav posedět. Důkaz toho, že členové Horského spolku měli svého šéfa opravdu rádi.

Poznámky a literatura:

  1. Dnes bychom řekli ekologie a ekonomika.
  2. Trať, která zahájila provoz v  r. 1905, byla v r. 1973 bohužel zrušena. (V úseku ze Cvikova do Jablonného jezdila do r. 1986 ještě vlečka.)
  3. Lokalita i rezervace, která zde byla v r. 1955 zřízena, dostala jméno podle morfologicky nejvýraznější pískovcové věže Dutého kamene (Hohlstein), vyhlídka na konci hřbetu se nazývala Široký kámen (Breiter Stein). Hlavním předmětem ochrany je sloupcovitá odlučnost pískovců. Tento zvláštní fenomén zde vznikl kontaktním působením žilné vyvřeliny zvané polzenit na pískovec. Působení polzenitu, jehož žíla probíhá celým hřbetem, zpevnilo pískovec podél žíly, takže mohl lépe odolávat zvětrávání a byl za současného zdvihu vypreparován do dnešní podoby úzkého výrazného hřbetu. Pouze okrajové partie se rozpadly na jednotlivé věže a skalky. (P. Havránek: Dutý kámen. Památky a příroda 1/1982, str. 59-60.)
  4. Theodor Körner (1791-1813) působil jako úspěšný divadelní básník ve Vídni. V r. 1813 vstoupil do řad dobrovolníků proti Napoleonovi. Přestože byl raněn, vrátil se po zotavení hned ke své jednotce a vzápětí padl. Jeho lyrika, zpočátku napodobující Schillerův baladický styl, doznala válečnými zážitky růstu. Jeho písně se šířily od úst k ústům, ale teprve po jeho smrti vyšly r. 1814 v básnické sbírce Lyra a meč. Symbol meče a lyry je také zakomponován do věnce lemujícího Körnerovu bustu na Dutém kameni.
  5. Funkce zněla německy: Obmann der Abteilung Kunnersdorf des Gebirgsvereines für das nördlichste Böhmen. Sochař Karel Beckert byl zprvu učitelem v Drnovci, později v Kunraticích. Zde bydlel v č. p. 143. Po vyhoštění z vlasti zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem 19. 4. 1950, pan Bundesmann ho za několik let následoval. (Písemné sdělení od sochařova syna, Karla Beckerta, narozeného v r. 1904 v Drnovci. V roce 1984 bydlel v Magdeburku, J. Becher Strasse 75.)
  6. Pod reliéfem je kovová destička s textem "Gebirgsverein f.d.n.B., Abt. Kunnersdorf. Die Sage vom Totenstein. Aus Liebe zur Heimat ausgeführt im Jahre 1910 von Karl Beckert, Lehrer und Karl Bundesmann, k.k. Gend. Wachmeist. i.R."
  7. Místní vlastivědy uvádějí, že jméno Kunnersdorf pochází od rytíře Kuna (Konrada), jehož tvrz stávala nad Kunraticemi na Zámeckém vrchu. (D. Koch: Heimatkunde des Schulbezirkes Deutsch-Gabel. Jablonné v Podještědí kolem r. 1905, str. 60.)
  8. Pověst zveršoval Josef Friedrich, ředitel měšťanské školy ve Cvikově, český překlad pořídil Milan Hrabal z Varnsdorfu. Podle lidového výkladu nezachránil pannu anděl, nýbrž její široká sukně. Pronásledované panny skákaly ze skalních ostrohů i jinde. Podobná pověst se například vypráví o Panenské skále u Radvance (Dr. F. Hantschel: Nordb. Touristenführer, 2. vydání, str. 290. Č. Lípa 1907) nebo o Potočním kameni u Chřibské (L. Schlegel: Das Böhmische Niederland. Knížka pověstí z r. 1928, str. 8.).
  9. Ve štítu kaple je nápis "Zur Ehre Gottes erbaut 1834, erneuert 1934" a nade dveřmi "Gebirgsverein Kunnersdorf". Kaple pochází z doby stavby kunratického kostela.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.