Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

Valdštejnská skála u Hraničního rybníka

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

      V tomto vyprávění se nevydáme za pomníčkem v pravém slova smyslu, ale navštívíme místo ještě tajuplnější - totiž skálu s mnoha starodávnými značkami a letopočty. Přivedla mě sem poprvé snad zmínka v mém oblíbeném vlastivědném časopise Exkursionsklub.1) Praví se v ní, že nedaleko nádražního domečku na trati z Jedlové do Falknova se v lesním revíru Stříbrné jámy (Silbergruben) nacházejí vlevo na omšelých pískovcových stěnách následující letopočty a iniciály: KH 1769, BFM 1748, 1719 GOLD GE NVG (tj. zlata dost). Mezi jednotlivými skupinami písmen jsou vyryty lebky se zkříženými hnáty a prosté čárové kresby. Revír Stříbrné jámy jsem sice podle map našel, ale po nápisu a slibovaném zlatě jakoby se zem slehla.
      Mé hledání však nebylo docela marné. Za Hraničním rybníkem jsem narazil na pískovcovou skálu neobvyklého vzhledu, tvořenou čtyřmi pískovcovými pilíři. V čele nejvyššího z nich je vyryt kříž, pod nímž se nachází jakýsi erb se zkříženými klíči. Níže je znázorněn kalich, tři ležaté křížky, letopočet 1699 (dvakrát) a dokonce housle. I z boku čelního pilíře a na pilíři vpravo jsou vyryty nejrůznější kresby, značky a letopočty. Některé se navlas podobají kamenickým značkám,2) jiných užívali prospektoři z Itálie - z Vlašska. Tito dobrodruzi hledali v našich pohraničních horách drahé kovy či polodrahokamy, soudě tak alespoň podle pověstí, které o nich kolovaly. Jejich pobyt je doložen nejen v Lužických horách, ale i v Jizerských horách, Krkonoších a v Harzu. Často používali znamení kříže a klíče, ale i jiné znaky, jako jsou roztažené dlaně nebo muří nohy. Alchymistickými značkami upozorňovali na přítomnost určitých kovů.3)
      Vyluštit spleť záhadných informací z minulých staletí dnes už není možné. Jisté je, že sem lidi něco odedávna přitahovalo. Jedinečnost tohoto místa je vidět již z letmého pohledu do mapy. K Hraničnímu rybníku, který se na starých mapách nazýval Wallteich či Waldsteinteich a kterému kytličtí Němci říkali Wohlständer Teich, se stékají potoky ze svahů Srní hory, Jeleních kamenů a Velkého Buku. Potůček vytékající z rybníka dnes nese označení Kamenice. Je to týž, který vytváří známé soutěsky u Hřenska, a pak ústí do Labe. Od našeho lesního rybníka je to po proudu do Kytlic víc než dva kilometry. Tento úsek toku měl vlastní jméno4) a plavilo se po něm dříví.5) Voda zadržená v rybníce se v době plavení podle potřeby vypouštěla a nakrátko nařezané dříví plulo po vzduté hladině až k nejbližší pile v Dolním Falknově. U rybníka stával údajně rudný hamr a v okolí byla také štola.6) Některé rytiny a letopočty na naší skále ji možná pamatují.
      Kromě tajuplných poselství vyrytých v dávných dobách do pískovce existuje o Valdštejnské skále přece jen jeden významný písemný pramen. Je jím zápis o mezním soudu mezi vrchností Lipskou (vlastně Sloupskou) a Zákupskou ze 6. července 1555: "Od obojích stran tu byly ukazovány meze začavše u hrobu na vrchu Červené jámy a dále k Malému Aušperku až přišli k Valšteinu přes strúhu, k skále, na kteréž znamení rozličná vysekaná sú, jako pemrlice havířský, merklové, kalich a dva klíče křížem.7)Skála dělí Lipsko a Zákupsko a co je nahoru nad skalou, náleží Šlejnicovi. Než druhá strana odpírajíc pravila, že Valstein patří k Zákupům a ukazovali přišedše dolů dva potůčky Čertovský a Kamenický pravíce, že se od té spojené vody hranice počínají. Ten potok že jde ode Tří pánův Lipského, Šlejnice a Zákupského. Později šli přes potůček Prunflos, jinak Studniční a přišli potom na horu Velký Aušperk. Odtud šli zase dolů k vrchu Červené Jámy a naň nahoru přes cestu k Falknovu do Rygrstorfu běžící až přišli k jámě blízko hrobu. Soud mezní stanovil, že pravé hranice jdou od můstku Kamenického potoka přes Velký Aušperk až k Červené jámě8)..."
      Lesnatou krajinou uprostřed Lužických hor, které tehdy ještě ani neměly jméno, procházela komise složená ze svědků obou stran. Svědkové ukazovali stromy se záseky ("lizy") a dohadovali se o správném průběhu hranic, který byl jimi vyznačen. Velkým Aušperkem se myslí Popelová hora u Kytlic (Grosser Aschberg), vrch Červené jámy leží někde jižně odtud. Současného čtenáře zápisu o mezním sporu, jak se tenkráte říkalo sporům o průběh hranic, asi zarazí, že je v něm zmínka o hrobu. V protokolu se to blíže nerozvádí. Z jiných "soudů mezních" se však dovídáme, že součástí obchůzky bývala ceremonie přísahy, aby svědkové pamatovali na spásu své duše a křivě nepřísahali: "Na tom místě, kde soud konán pod šírým nebem, vykopán býval hrob a svědkové přísahali, v hrobě stojíce." Jaké účinky měly tyto zvyklosti na svědky, o tom vypravuje záznam z Bíliny z roku 1613: "Vykopali jim pět hrobů, aby jeden každý svědek přísahali, ne jináč než jako by tu hned umříti měli. Hned tu jeden oněměl z křivých svědků nad svým hrobem a za mrtvého odnešen, a druhý vida veliké množství v svém hrobě červů, chroustův a žížal, všecken zbledl a se třásl, hned odtud od polu mrtvý vzat, kterýž se potom až do smrti třásl tak hrubě, až se nemohl najísti9)."
      Při mezním soudu u Valdštejnské skály k podobným hrozným scénám naštěstí nedošlo. Hranice obou panství byla vyznačena lizovanými stromy, jejichž funkci v pozdějších dobách převzaly mezníky. Průběh hranic někdejších panství dnes věrně kopíruje hranice mezi Libereckým a Ústeckým krajem. I lesy jsou zde stejně hluboké a nepřehledné jako před staletími, kdy v nich bloudila hraniční komise, a dávno předtím, když kdosi vytesal tajuplná skalní znamení.

Poznámky a literatura:

  1. MNEC, 47. roč., str. 52. Č. Lípa 1924.
  2. Např. je zde vytesán kapkan, něm. Wolfsangel.
  3. Podobná skupina záhadných znaků se nachází ve Stříbrných stěnách nad Hřenskem. Některé zdejší značky se podobají značkám u Hraničního rybníka jako vejce vejci.
  4. Říkalo se mu Wallbach, Wohlbach, lidově Wolstnerbach. Nejstarší doložené tvary jména rybníka jsou Waldstein Teich (1826), Wahl-steine Teich (1860) a Wahl Teich (1861). (Mapy VS Česká Kamenice uložené ve SOA v Děčíně.) Z některých tvarů názvu potoka i rybníka by se dalo usuzovat, že jméno poukazuje na výše uvedené potulné Vlachy (něm. Walen, nebo Wälsche) a jména by se pak překládala jako Vlašský rybník a Vlašský potok. I když je existence tajuplných znamení na Valdštejnské skále evidentní a může skutečně s Vlachy souviset, chybí důvod nazývat po nich rybník. Lesních rybníků s názvem Waldteich se vyskytuje řada. Pravděpodobnější a přirozenější se proto jeví vývoj názvu ze jména Waldsteinteich či Waldteich (vynecháním "d"). Romantizující výklady lidové etymologie byly odjakživa velice oblíbené, leckde se ujaly, a dokonce natrvalo vloudily do toponymie regionu. Po roce 1945 byl rybník přejmenován na Hraniční, protože tu probíhá hranice mezi okresy Česká Lípa a Děčín.
  5. E. Neder: Heimatkunde des Elbegaues Tetschen. Höflitz 1922, str. 49.
  6. Viz pozn. 1.
  7. Jde o shora uvedená znamení, která můžeme na skále vidět dodnes. Merkly se míní zřejmě onen erb, čili měšťanská značka, nazývaná také merka.
  8. Archiv český, díl XXX., Praha 1913, str. 234-240. Text listiny je v článku krácen.
  9. Z. Winter: Kulturní obraz českých měst. 2. díl, Praha 1892, str. 662-663.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.