Projekt elektrického vedení 110kV přes Lužické hory
Nedávejme už šance bouchačům do stolu
Spousta lidí si láme hlavu, jak ochránit lesy Lužických hor před devastačním kácením kvůli novému vedení 110kV a zároveň neohrozit zásobování Šluknovska elektřinou. A ono je to přitom tak jednoduché. Stačí přece řácky bouchnout pěstí do stolu. Veškeří odpůrci tohoto způsobu energovodu, kdejací ti rádobyodborníci (odborník se pozná podle toho, že s vedením souhlasí), ukřičení laici, kteří mají právo akorát tak uctivě mlčet, zatvrzelí zdebydlící, zkrátka všechna ta nevědomá, drzá sebranka, co se jí bůhvíproč říká občané, pod ten stůl s hanbou zaleze. V následující vteřině vypukne ráj v državách Severočeské energetiky i po celé zemi české a moravskoslezské. Alespoň tak to vidí pan Antonín Dohnal, bývalý mluvčí této firmy ("Energetici aneb peripetie výstavby jednoho vedení VVN", MF Dnes 5.3.). Je asi jen kouzlem nechtěného, že jeho názor byl zveřejněn právě v den 50. výročí úmrtí jednoho ze dvou největších světových milovníků bouchání (nejen) do stolu. Ano, tak se to tehdy dělalo - i u nás. Buch pěstí do stolu, a architektonický skvost secesní budovy pražského nádraží Těšnov letí do vzduchu. Buch, Vodní hrad v České Lípě, buch, mimoňský zámek, buch, historická centra českých měst, buch, a mizí celé obce na Mostecku a Sokolovsku. A k čemu to všechno nakonec? Právě čtu nejnovější zprávu o vývozu elektrické energie z České republiky. V roce 2001 to bylo 12 tisíc GWh, loni už šestnáct. Celých 32 procent výroby. Většinou do sousední SRN. Asi proto se říkalo, že nejde ani tolik o Šluknováky, účelově strašené Severočeskou energetikou, ale spíše o budování nové vývozní linky, protože kapacita těch současných již nedostačuje. Na evropském energetickém trhu je však elektřiny přebytek a tak ji, tvrdí zlé jazyky, ČEZ v lítém konkurenčním boji o získání odbytišť vyváží pod cenou. A čeští spotřebitelé zase kupují zpět, prý už ovšem o dost dráž. Nebyl by myslím neřešitelný problém domluvit se s německou stranou a záložní vedení pro Šluknovský výběžek, je-li opravdu taková potřeba, přivést odtud. Je to nakonec i mnohonásobně blíž. Šluknovsko by mělo záruku, že nezůstane bez proudu ani při nějaké rozsáhlejší poruše, a lesy Lužických hor by se vyhnuly rozsáhlé devastaci. Má to ovšem jeden háček. Za české energetiky by museli vyjednávat lidé, schopní a ochotní hledat řešení s přihlédnutím ke všem souvislostem problému, nikoliv povýšení bouchači do stolů. Za hranicemi na ně nejsou zvyklí, a my bychom už jim šanci také dávat neměli.
Miroslav Hudec, Česká Lípa
MF DNES, příloha: Liberecký kraj, 8.3.2003