Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

Lomy a jejich reliéfy

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

      Málo známou lidskou činností v Lužických horách je lámání kamene. Pískovec se jako důležitý a snadno opracovatelný stavební materiál těžil na mnohých místech Českolipska i ve vesnicích na úpatí kopců, kde k tomu byly vhodné podmínky. Pravidelnému těžení předcházelo obnažení skály odklizením vrchní vrstvy zeminy nad lomovou stěnou. V odkrytém lomu se kámen nejčastěji těžil ve stupních se svislými nebo šikmými stěnami postupným odlamováním od horní hrany k patě stěny. V horninách rozeklaných puklinami se oddělovaly mohutné bloky podkopáváním, či podrubáváním. Kámen se dobýval ručně takzvaným klínováním. Do vysekaných otvorů se zarážely dřevěné klíny, které se zalévaly vodou, čímž nabývaly na objemu a trhaly horninu. Odlomený balvan se buď odvalil železným sochorem na vhodné místo, kde byl předběžně opracován, nebo se odvážel pryč. Kamenné kvádry posloužily ke stavbě lidských obydlí, nebo z nich generace zručných kameníků vyráběly ostění či zdobené portály. Tvrdší křemence byly užívány pro výrobu žernovů a brusů.
      Lomy na Milštejně, o kterých jsme psali v 6. části našeho vyprávění, jsou starší než je hrad sám. Také na saské straně Lužických hor byly poblíž Jonsdorfu otevřeny lomy na mlýnské kameny. Uváděné jsou již k roku 1578 a prosperovaly ještě před první světovou válkou. Zdejší výrobky byly exportovány do celé Evropy včetně carského Ruska. I na saské straně, přímo pod Luží, se od počátku 16. století až do roku 1908 lámal kvalitní kamenický pískovec.1) Z místních kamenických dílen vzešly honosné typy barokních a klasicistních portálů, které můžeme obdivovat například ve Waltersdorfu, Jonsdorfu, ale i u nás na Varnsdorfsku. Velmi slavné byly i lomy jítravské, otevřené na hřebeni mezi obcemi Jítravou a Sedlem. Zde známe i jména kamenických mistrů a sochařů, kteří na rozhraní 18. a 19. století tesali portály libereckých domů nebo půvabné pískovcové sokly pod železné kříže.2) Řada drobných lomů z okolí Chřibské, Krásného Pole, Tolštejna, Lesného a Cvikova pracovala ještě koncem 19. století a zásobovala široké okolí kamenivem nejrůznějšího druhu.3)
      Značný význam musel mít lom na Jedlové, jak o tom svědčí mohutné prohlubně, náspy a haldy na jihovýchodním svahu. Jeho rozsah dokumentuje již porostní mapa Jedlovského revíru z roku 1860. Na přelomu 19. a 20. století patřil lom kamenickému mistru Stephanu Winklerovi,4) který tu v době největší prosperity zaměstnával v devadesátých letech na sto lidí. Kvalitní pískovec, ze kterého se vyráběly schody, ostění a portály, se používal v širokém okolí a vyvážel i do Saska.5) Nevíme přesně kdy pracovní ruch ustal; ve třicátých letech 20. století je však lom uváděn jako opuštěný. Zbylé haldy pečlivě srovnaných kamenů a cestní síť názorně dokumentují zaniklou lamačskou činnost. Zvláštní mikroprostředí bývalého lomu poskytuje útočiště vzácným a ohroženým druhům rostlin a živočichů.6) Na své si přijde i milovník geologie - na dosud nezarostlých svazích lze pozorovat lavicovitou a deskovitou odlučnost pískovců.
      Nás však zaujme drobná klasicistní plastika dětského obličeje, vytesaná do nízké skalní stěny poblíž pravého vstupu do lomu. Má průměr zhruba 25 centimetrů a je bohužel poškozena. Staří lidé z Jiřetína mi vyprávěli, že reliéf vytesal do skály ve svém volnu jakýsi kameník.7) Nic bližšího se o něm neví.
      Podobnou anonymitou je zahalen skalní reliéf jihozápadně od Malého Stožce. Leží nad železniční tratí z Jedlové do stanice Chřibská. Také se nachází v opuštěném pískovcovém lomu provozovaném v 19. století panem Winklerem z Rumburka.8) V nízké asi dvoumetrové skalní stěně tu najdeme vytesán znak okřídleného železničářského kola, pod nímž je monogram FF a letopočet 1939. Ještě více vpravo je starším typem písma proveden nápis "Jordan Born", tedy studánka Jordán. Vytéká tu přímo z úpatí stěny jako biblická studánka, která vytryskla ze skály, do níž Mojžíš udeřil holí. Na knížecí mapě z konce 18. století jsou v těchto místech zakresleny dokonce prameny dva a pojmenovány jako "Jordans brünne."9)
      Skalní reliéf, o kterém se zmíním do třetice, jsem dlouho nemohl najít. Úpatí Bedřichovského kopce (Bouřného), které je dnes odlesněné, bylo před lety ještě zarostlé vysokým smrkovým lesem. V mělkém údolíčku mezi potokem a silnicí z Nové Huti do Horní Světlé se krčí pískovcová skalka s reliéfem přihrblé dívčí postavy s košíkem v ruce. Pod křížkem a monogramem Krista IHS je vytesán letopočet 1812, udávající zřejmě rok úmrtí, ke kterému zde došlo. Písemné záznamy o tomto místě neexistují. Lidová tradice je označuje jako Battelmadelloch (Žebračka), neboť tu prý hlady zemřelo žebrající děvče.10) V dobách napoleonských válek byly zdejší vesnice často pleněny procházejícími vojsky a obzvláště chudině se vedlo zle. Vyobrazení děvčete s košíkem vzniklo patrně až později. Vedle reliéfu je totiž nápis "1883 8 Steinmetzer". Zřejmě sem chodili z nedalekého lomu kameníci, kteří se tu tímto způsobem zvěčnili.
      Opuštěných lomových stěn, do kterých lidská ruka vtiskla umělecký výraz, je v Lužických horách více. Reliéfy často vznikaly i v bezprostředním okolí lomu, které k tesání inspirovalo. Jsou to většinou díla neznámých lidových tvůrců. Nešlo jim patrně ani o to vytvořit umělecké dílo, jako spíš vtisknout neživé přírodě lidského ducha. Uveďme například Lipnickou kapli z roku 1733 na úpatí Studence, Körnerův reliéf na Dutém kameni u Cvikova, nebo Útěk sv. rodiny do Egypta v úvozu staré cesty, a nedalekou překrásnou Mariánskou kapli z roku 1704 u Mařeniček. Výjimečné bylo přetesávání a dotesávání starších skulptur, s nímž se setkáváme i u soch z kamenických dílen. Na reliéfech roztroušených v lesích je však sympatické, že nevznikaly na zakázku nějakého mecenáše, ale jen tak z lidského rozmaru. Vedle těžké a účelové práce lamačů a kameníků tu vyrůstala díla vyvěrající z pouhé hravosti a bezprostřednosti lidských citů. Je v nich ukryta touha polidštit krajinu a dát jí rozměr, který nazýváme domovem.

Poznámky a literatura:

  1. Die südöstliche Oberlausitz mit Zittau u. d. Zittauer Gebirge (sborník), str. 199. Berlín 1970.
  2. J. Scheybal, J. Scheybalová: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, str. 311-3. Ústí n. L. 1985.
  3. Hockauf: Heimatskunde des pol. Bezirkes Rumburg, str. 13. Rumburk 1885.
  4. K. Fechtner: Die Kaisersäule im Stadtpark. MNEC, 21. ročník, str. 119. Č. Lípa 1898.
  5. Dr. F. Hantschel: Kammweg-Führer, str. 51. Smíchov 1905.
  6. O. Fabiánek: Starý lom u Jedlové. Děčínské vlastivědné zprávy č. 2, str. 35. Děčín 1995.
  7. Ústní sdělení od Rudolfa Menzela (†) z Jiřetína pod Jedlovou 21.9.1975.
  8. Viz poznámku 4.
  9. Porostní mapy VS Česká Kamenice z let 1794-1798 uložené v SOA v Děčíně. Místo pod studánkou je zamokřené a zarostlé olšemi. Voda odtéká traťovou propustí směrem k Chřibské přehradě. Také výše nad lomem jsou při cestě dva vodojemy z let 1910 a 1913.
  10. Ústní sdělení od Albina Statzky († 1994) z Rousínova č. p. 13 v r. 1971 a od jiných starousedlíků.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.