Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

U svatého Jana

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

      Večer 20. března 1393 shodili z Karlova mostu do Vltavy zmučené tělo Jana z Pomuku. Ústa měl ucpaná roubíkem, ruce a nohy svázané. Tělo žbluňklo do vody a ta ho unášela pryč. Vrazi také odešli. Mohlo se zdát, že voda odnese i vzpomínku na arcibiskupova zástupce, který se zprotivil králi.
      Dějiny se však někdy zvrtnou nečekaným směrem. Tělo utopeného vytáhli po několika dnech z vody a prozatímně pohřbili u Křižovníků. Hned po jeho smrti se začala šířit úcta k umučenému a ani doba husitská jej nevytlačila z paměti lidu. Pražské kapitule, která žádala Řím o povolení modlit se kněžské modlitby k poctě Jana Nepomuckého, nebylo vyhověno. Po celých Čechách však vznikaly spontánně jeho sochy a u sv. Víta mu byl vysvěcen oltář. V roce 1729, tedy po více než čtyřech staletích, byl Jan prohlášen za svatého. Protože byl utopen, setkáváme se s jeho sochami na mostech přes říčky a potoky v celé naší vlasti i v jižním Německu.1) Úcta k němu byla vyloženě lidová, takže se stal národním světcem a "svatý na mostě" se stal pro Českou zemi symbolem.2) Před nástupem novodobého vandalismu bylo mostních patronů takové množství, že to pražského básníka Rilkeho zřejmě popuzovalo, neboť se o cestě po Čechách vyjádřil: "Ze všech mostků na mě kouká / socha světce Nepomuka."
      Přišla doba po druhé světové válce. I tehdy padali světci z mostů. Jeden stál v Rumburku proti sv. Šebestiánovi. Jeho kamenné tělo později vytáhli z řečiště Mandavy a dnes se restauruje. I v lesním zákoutí Lužických hor nazývaném "U Jana" bývala socha. Místo leží doslova v horském klínu mezi Bedřichovským vrchem (Bouřným), Stohánkem (Malý Stoh, Schöberle) a Kopřivnicí. Sbíhá se sem šest cest a lesní bystřinu tu překlenuje starý kamenný most. Na předválečných turistických mapách je na tomto místě znamení pomníčku a nápis "St. Johann". Když jsem sem poprvé v roce 1966 přišel, socha již nestála. Marně jsem několikrát po ní pátral, abych nalezl alespoň úlomky. Nikdo ji nepamatoval, byla prý zničena brzy po válce, kdy patřilo ke koloritu doby ničení všeho, co mělo německý nápis nebo souviselo s církví. Letité pátrání přineslo jediný výsledek - starou fotografii, pořízenou těsně před zničením pomníčku.3) Zachycovala hranolový podstavec se sochou sv. Jana Nepomuckého v poloviční velikosti lidské postavy.4) O víkendech jsem potom do těchto míst jezdil po několik let s kamarády. Pro potok, který protékal pod kamenným mostem, jsme od starších trampů převzali romantické jméno Rolling River.5) Místo jsem si časem zamiloval a s tím, že tu chybí socha, kdysi zlovolně zničená, jsem se začal smiřovat...
      I tehdy se běh událostí nečekaně vymknul očekávání. V roce 1995 jsem po letech zavítal do oblíbených míst mého dětství a strnul. U rozcestí se objevil hranolový sokl někdejší sochy. Byl sice notně otlučen, ale nápis udávající donátora i rok postavení byl ještě dobře čitelný: "Errichtet im Jahre 1846 von Joseph Walter, Oberförster." Sokl byl celou dobu ukryt v hustém smrčí a částečně zahrnut hlínou, takže jsem ho přehlédl. Varnsdorfským turistům se ho zželelo a rozhodli se jej vztyčit. Při zemních pracích, které se podobaly archeologickému výzkumu, byly objeveny i základové kameny. Sokl byl tak těžký, že jej turisté sami nedokázali zvednout. I šli zrovna kolem houbaři, kteří velmi ochotně přidali ruku k dílu a sokl stanul na původním místě. V lesním zákoutí však provokoval svou prázdnotou. Nakonec se našly i peníze6) a sochaři7), kteří za cenu materiálu zhotovili nového Nepomuka. Když byla socha hotova, hledal se sponzor, který by zajistil její instalaci na podstavec. I ten se obratem našel.8)
      Až půjdete jednou cestou z Nové Hutě na Horní Světlou, Nepomuka uctivě pozdravte. Nebo Vás napadá lepší způsob, jak poděkovat zástupu nezištných lidí, na jehož začátku stojí sv. Jan Nepomucký?9)

Poznámky a literatura:

  1. V Čechách bylo sv. Janu zasvěceno na tři sta kostelů a kaplí. Jeho sochy na mostech u nás i v cizině lze těžko spočítat (Katolické noviny č. 51-52 z r. 1988).
  2. Chopila se ho i lidová slovesnost. Vzpomínám si, že v době základní vojenské služby na nás řvali, že stojíme v pozoru, jako "svatej na mostě".
  3. Snímek z padesátých let, na kterém má soška již uraženu hlavu, ochotně zapůjčil starý skaut Bezchleba z Dolního Podluží.
  4. Vyloženě disproporční uspořádání malé sochy na velkém soklu, kterého se jinak běžně používalo pro kříž, a také skutečnost, že se sochy sv. Jana dávaly na most, ukazuje, že soška možná dříve stávala přímo na mostě a sokl z r. 1846 k ní byl dodán až po jejím přemístění na nynější místo. Před rekonstrukcí klenutého mostu, která proběhla v r. 1999, bylo možno zřetelně odlišit starší spodní část od pozdější horní nástavby. Ta vznikla při zvedání tělesa vozovky. Mohlo to být např. v r. 1840, kterýžto letopočet byl vytesán na zídce mostu. Doklad pro existenci sochy před r. 1846 se nepodařilo nalézt. Že není zakreslena na mapě stabilního katastru z r. 1843, nemusí nic znamenat. Do těchto map se podobné sošky a pomníčky většinou nezakreslovaly (1 : 2 880, Oberlichtenwalde samt Ortschaft Niederlichtenwalde und Jägerdörfel in Böhmen, Bunzlauer Kreis, Bez. Reichstadt).
  5. Potok pramení v močálech pod Trojhranem. Dokud zde žilo německé obyvatelstvo, byly tři úseky jeho toku pojmenovány následovně: od pramene až k našemu mostu (nad ním se nachází tzv. Sirný pramen) se jmenoval Etschbach, pod mostem Falle(r)wasser a ještě níže Hammerbach, podle samoty Hamr, kterou protéká. Po válce byl celý potok nazván prostoduše Lužná. Na turistických mapách posledních let se místo Lužná uvádí Hamerský potok, ale úsek pod mostem až k přehradě má název Peřejky, což lépe odpovídá původnímu Falle(r)wasser.
  6. Peníze z fondu SPA Amerických mírových sborů obstarala Amy Arends ze státu Michigan v USA. Jako jejich členka pracovala na Správě CHKO Labské pískovce v Děčíně v  letech 1994 až 1997. Přispěla i při jiných projektech, ale hlavně netradičním způsobem oživila práci svých spolupracovníků.
  7. Sochu zhotovili akademičtí sochaři Ladislav Šobr a Václav Snížek z Říčan u Prahy.
  8. Závěrečné fáze osazení sochy se ujal PhDr. Václav Růžička ze Svoru. Socha byla instalována v úterý 19. listopadu 1996. S podstavcem byla spojena měděným čepem.
  9. Protože vše dosud probíhalo jako v pohádce a my jsme málem zapomněli, že žijeme v Čechách, došlo po napsání tohoto příběhu ke zvratu. V r. 2000 se někdo pokusil sochu zcizit. Nepodařilo se mu to, a tak v květnu 2001 přijel znovu a tentokrát si kamenného světce odvezl, hajzl jeden.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.