Odchod trpasličího lidu

Před dávnými lety se prý poblíž Sloních skal ztratila mladé pastýřce kravka. Dívka ji dlouho nemohla najít a bloudila mezi bílými bloky tak dlouho, až si povšimla, že dobytče snad zázrakem vylezlo na jednu z menších skalek. Vyděšená pastýřka se namáhavě vyškrábala nahoru a ke svému velkému překvapení spatřila vedle kravky sedět malého trpaslíka s dlouhými šedivými vousy. Dříve než mohla vykřiknout, naznačil jí ručkou, aby byla tiše a posadila se. Poté slabým hlasem promluvil: "Neboj se, nikdo ti neublíží. Potřebujeme jen tvoji pomoc. Vezmi si tento klíček od naší pokladnice." Přitom vtiskl překvapené dívce do dlaně malý starobylý klíč s kovaným očkem a pokračoval: "Časy se změnily, lesy mizí, krajina je zpustošená a lidé čím dál tím více zlí. My, trpaslíci, musíme odtud pryč, pryč ze země. Opatruj klíček dobře. Učiníš-li tak, nebudeš nikdy žít v bídě. Možná, že se pro něj jednou vrátíme, až nastanou lepší časy." Dívka pokývala nejistě hlavou a zeptala se trpaslíka: "A kde jsou všichni ostatní, kde máš svůj lid?" Mužík zvedl ruce k nebi a zvolal: "Bratři, kapuce dolů!" Okolo pastýřky se postupně zjevovaly desítky mužíčků, posedávajících po všech okolních skálách. Trpaslík se smutně usmál, podal dívce ručku na rozloučenou a opět zavelel: "Bratři, kapuce nahoru!" Všichni trpaslíci opět zmizeli a jen tichý vzdalující se zpěv dával tušit, že trpasličí lid míří kamsi do dáli směrem k Žitavě, kde se měl setkat se svými bratry z Krušných hor. Dívka stiskla klíček v dlani a v mátohách odvedla domů kravku, která se záhadně pásla zase poblíž skal. Klíč k pokladům uschovala do duté lípy u statku a žila spokojeně až do smrti. Klíček v dutině stromu zůstal dodnes, neboť trpaslíky od té doby v kraji okolo Jítravy nikdo nespatřil.