Tanec mečů na Tolštejně

Tolštejn byl ve středověku obávaným sídlem loupeživých rytířů, kteří se z tohoto pevného úkrytu vysmívali celému světu. Pokojní měšťané a rolníci byli skoro denně napadáni, o zboží olupováni a teprve po zaplacení vysokého výkupného na svobodu propuštěni. Kobky hradu se plnily zajatci a sklepy byly plné uloupených pokladů. Nejobávanějším majitelem hradu byl Kurt z Tolštejna, který měl obzvlášť spadeno na kupce ze Šestiměstí. Měšťané sice měli k zabezpečení svého zboží značné množství najatých žoldnéřů a hleděli buď lstí, nebo otevřeným bojem hradnímu pánovi záškodnictví překazit, ale loupežníci jim obyčejně z nástrah unikli, aby na jiném místě řádili ještě hůř. Troufalost rytíře Kurta šla až tak daleko, že hanlivým dopisem pozval Žitavskou městskou radu na svatbu své dcery s loupeživým rytířem z Rathen. Žitavští však na urážky nedbali, poděkovali za pozvání a slíbili zúčastnit se svatby a zpestřit slavnost rejem mečů. Ještě před svatbou se ale dohodli s okolními městy, že při té příležitosti hrad lstí dobudou.
Svatba se konala o masopustním úterý. Hlučná veselice už panovala po celém hradu, když tu se z údolí blížil průvod svátečně oděných mužů, v jehož čele šli dva bubeníci a několik pištců. Následovali pestře odění chlapci, z nichž někteří nesli velký meč, jiní stužkami pestře zdobené obroučky s růžicemi, vyřezanými do dřeva. Za nimi kráčela důstojná postava rej-voda, mistra šermíře, kterého následovali tanečníci, odění do šermířských manžet a modrých punčoch, opásaní bílými zástěrami. Byli to oznámení tanečníci ze Žitavy. Za hudby dostihli hradního nádvoří, na kterém se tísnilo množství zvědavé čeledi, zatímco pán s urozenými hosty přihlížel z vyvýšeného altánu. Tanečníci, hluboce se klaníce urozenému hostiteli, utvořili kruh a rej začal. Za zpěvu a poskoků napodobili veškeré způsoby šermu a diváci, udivení jejich obratností, žádali opakování. Tu přistoupil šermmistr před rytíře a zvolal: "Aj, pane rytíři, jak se vám líbí náš tanec? Až do nynějška vám tančili měšťané, nechtěl byste také svůj um ukázat?" Zároveň uchopil trubku a zatroubil znamení k útoku. Vzápětí se u brány strhla prudká bitva. Čeleď zmizela, rytíři a panoši se chopili zbraní. Odpor byl však marný, neboť v podhradí bylo ukryto celé vojsko Lužičanů, které tanec zakončilo. Kdo se nechtěl poddat, byl bez milosti ubit. Rytíř Kurt z Tolštejna, jeho dcera a zeť byli zajati a odvedeni do Žitavy. Měšťané osvobodili vězně, vynesli uloupené poklady a zboží do bezpečí a hrad poté zapálili.
Rytíř Kurt s několika nejnebezpečnějšími zbojníky byl popraven, jeho dcera s manželem byli pak za značné výkupné propuštěni. Hrad zůstal několik let v sutinách, než se jej zase některý urozený pán ujal a podle tehdejšího rytířského zvyku okolní města a vesnice znepokojoval...