Památník u Horní Světlé

Horní Světlá 22. září 1938 - přepadení celního úřadu

Sborník "Hraničáři pod Luží '38"...

Jaroslav Beneš, Jan Stejskal

      Přepadení celního úřadu č.p. 126 v Horní Světlé příslušníky tzv. Sudetoněmeckého freikorpsu byl bezesporu významný teroristický čin. Následující popis událostí je sestaven na základě archívních materiálů, písemných svědectví účastníků boje1) a statí publikovaných v literatuře.2) Po prostudování všech dostupných materiálů je námi předkládaný popis událostí ze čtvrtka 22. září 1938 na celním úřadě nejpravděpodobnější. I tak je však nutné připustit, že v některých okamžicích mohly mít události trochu jiný spád, než uvádíme. Není výjimkou, že v detailech se jednotlivé použité prameny rozcházejí.

      Silniční celní úřad v Horní Světlé byl v působnosti finanční stráže (FS) inspektorátu Dolní Světlá. Celní úředníci v předmnichovské republice působili jen na nejdůležitějších hraničních přechodech. Celnice v Horní Světlé byla původně tzv. "jednomužná", což znamená, že zde sloužil jen jeden příslušník finanční stráže, který musel sám vyřizovat veškerou agendu. Ve druhé polovině 30. let pak zde byla celní služba posílena na dva muže FS, kteří nepatřili do oddílů Stráže obrany státu (SOS). V Dolní Světlé byl umístěn inspektorát finanční stráže, kterému podléhaly oddělení finanční stráže v Dolní Světlé, Krompachu a Lesné.

      Již na začátku roku 1938 bylo jasné, že nad naší republikou se stahují mračna války. Řinčení zbraní na druhé straně hranic, v Německé říši, a zpupné chování drtivé většiny Němců v našem pohraničí nevěstily nic dobrého. V pátek 20. května 1938 večer byla vyhlášena "mimořádná opatření" jako reakce na zprávy československé zpravodajské služby. Ta zajistila informace o soustřeďování německých vojsk u našich hranic. Kromě toho byl neustále narušován říšskoněmeckými letadly náš vzdušný prostor. Jednotky SS a SA měly vyhlášenou bojovou pohotovost. V ČSR se blížily obecní volby, které měly proběhnout 22. května 1938.
      Jako první zaujaly bojová stanoviště na hranicích jednotky SOS. O půlnoci z 20. na 21. května bylo vyhlášeno heslo "Na stráž", následkem čehož zaujala jednotlivá družstva SOS bojová postavení na hranicích republiky.3) Zaujetí bojových pozic jednotkami SOS proběhlo v několika hodinách po vyhlášení a následně, v časných ranních hodinách 21. května, byly jednotlivé oddíly doplněny civilními příslušníky SOS z blízkého okolí. Jednotky Stráže obrany státu zůstaly pak na svých bojových stanovištích až do ústupu v říjnu 1938!
      Na celním úřadě v Horní Světlé mělo stanoviště družstvo číslo 89 ze 4. roty libereckého praporu SOS.4) Družstvu velel rázný hraničář, vrchní respicient finanční stráže Bohumil Šetka.5)

      V námi sledovaném prostoru hranic nedošlo k žádným vážnějším incidentům až do onoho čtvrtka 22. září 1938. V tento den, kdy již probíhala povstání Němců na různých místech našeho pohraničí, přepadli němečtí teroristé i nedaleké město Varnsdorf.6) Tohoto dne kolem poledne hlásilo družstvo SOS, umístěné na celním úřadě v Horní Světlé, střelbu a výbuchy ze směru od Varnsdorfu. V brzkých odpoledních hodinách bylo hlášeno, že velký počet ozbrojených ordnerů postupuje směrem od Luže k celnímu úřadu. Nedlouho nato došlo hlášení, že družstvo SOS před nepřátelskou přesilou opustilo stanoviště a ustoupilo.7) Ústup byl proveden kolem 15. hodiny. Němečtí teroristé budovu celnice obsadili a začali demolovat její zařízení. Do večera byl celní úřad zdemolován k nepoznání. Byl zničen i státní znak na hraničním sloupu. Hlídka SOS na vrchu Luže spatřila 22. září 1938 na budově celního úřadu prapor s hákovým křížem. Toto ihned nahlásila vojenskému velitelství v Mařenicích.
      Ustoupivší "SOSáci" zburcovali velitelství 4. roty Stráže obrany státu v Dolní Světlé a velitele vojenské posádky v Mařenicích. V Mařenicích bylo velitelství 1. roty Strážního praporu XXIII, které velel kpt. pěch. Josef Kotyk. Protože se jednalo o důležité bojové stanoviště - celní úřad a otevřená celní cesta - dal velitel roty, inspektor finanční stráže II. třídy Antonín Alinče, okamžitě rozkaz, aby byl celní úřad dobyt zpět za každou cenu, a aby se družstvo SOS vrátilo na své původní stanoviště. V té době již ale platil pro armádu zákaz angažovat se před hlavním obranným postavením (HOP - zde pevnostní linií) a boj o celní úřad byl tedy zcela na bedrech oddílů SOS.
      Vydaný rozkaz družstvo plně provedlo. Jako velitel družstva SOS se dobrovolně přihlásil dozorce finanční stráže Josef Kozman. Faktickým velitelem útoku byl čet.asp. Rejchert. V nočních hodinách se tak skrytě přiblížilo družstvo SOS do blízkosti celního úřadu, který byl stále v držení ozbrojených nacistů. Rozpoutala se prudká přestřelka. SOSáci použili kulomety a ruční granáty. Boj trval asi půl hodiny8) Okolo půlnoci byl celní úřad dobyt zpět do našich rukou.9)

      Po skončení boje nalezli "Sosáci" u celnice Wache, jak se říkalo celnici v Horní Světlé, mrtvého místního nacistu Richarda Mockera z Kunratic u Cvikova.10) Tělo nacisty Mockera bylo po okupaci exhumováno a nacisté mu uspořádali slavnostní pohřeb. Celkový počet mrtvých a raněných na německé straně je však nejistý. Některé prameny uvádějí ještě jednoho mrtvého a značný počet raněných.11) Na straně "SOSáků" nebyl nikdo zabit. V literatuře se nejčastěji udává, že dozorci finanční stráže Josef Kozman a Bohumil Kobr byli lehce zraněni, nemocniční ošetření ale odmítli a zůstali u svých družstev.12)
      Přepadení celnice bylo patrně dobře naplánováno. Dne 22.9. dopoledne bylo totiž zpřetrháno telefonní vedení ve Světlé a tím bylo přerušeno spojení s četnickou stanicí a inspektorátem finanční stráže.13)
      Již od dopoledne 23. září celní úřad opět normálně fungoval. Po skončení boje panoval na hranici v Horní Světlé relativní klid.
      Večer v 21 hodin dne 23. září hlásil velitel praporu SOS Liberec pplk. pěch. František Kruliš, že v převážné části obvodu praporu, konkrétně v úseku od Kořenova po Varnsdorf, je naprostý klid a všechny úřady jsou v rukou státní moci. Na západ od námi sledované oblasti, ve šluknovském výběžku, tou dobou stále ještě probíhala operace pod velením pěšího pluku 42. Během dne byly dobyty a vyčištěny obce Chřibská, Rybniště, Jiřetín pod Jedlovou, Dolní Podluží, Krásná Lípa a Varnsdorf. Rumburk a Šluknov zatím zůstaly v rukou ordnerů. Rozhlas ve 22.30 hodin poprvé oznámil vyhlášení všeobecné mobilizace. V souvislosti s tímto krokem byly vojenské jednotky ze šluknovského výběžku staženy zpět za HOP, takže postup na Rumburk a Šluknov se již nekonal. Družstva SOS však na svých bojových stanovištích přímo na hranicích pokračovala ve službě i nadále.

      Po přijetí potupné mnichovské dohody muselo Československo vydat svoje pohraniční území. Museli odejít i příslušníci Stráže obrany státu z Dolní Světlé. V neděli 2. října opustili se slzami v očích bojová stanoviště na hranici, opustili vše, za co v posledních dnech a měsících bojovali. Ale již tehdy věřili, že se opět vrátí. Příslušníci oddělení finanční stráže z Dolní Světlé ustupovali po trase Cvikov, Mimoň, Kuřívody až do Bělé pod Bezdězem, kde začali opět svou práci na nových hranicích zmrzačené a ponížené republiky.

      Zářijový boj o celnici "Wache" měl ale ještě pozdější dohru. Zcela jasný charakter bojové situace totiž nacistům nezabránil, aby čet.asp. Rejchrta, dozorce Josefa Kozmana a Bohumila Kobra neobvinili z vraždy nacisty Mockera. Kobr byl vyslýchán gestapem 16. února 1940 v Brandýse nad Labem na místní četnické stanici. Po výslechu byl zatčen a odvezen do Mladé Boleslavi. Asi po třech týdnech byl Kobr převezen do Liberce. Následně, při převozu z Liberce ke Krajskému soudu do České Lípy se sešel s četařem aspirantem Janem Rejchrtem a měli zde nějakou dobu i cely vedle sebe. Bohumil Kobr byl propuštěn až 16. září 1940.14) Další zatčený byl Josef Kozman. Jeho zatklo gestapo v Řečkově. Kozmana však propustili z liberecké věznice gestapa již po 10 dnech vazby a výslechů. Před soudem v Lipsku nakonec stanul jen Jan Rejchrt a byl odsouzen k desetilitému trestu. Gestapo pátralo i po dalších příslušnících SOS, kteří bojovali v Horní Světlé.15)

      Mnozí z těch, kteří v roce 1938 museli z hranic odejít, se po osvobození na svá původní místa opět vrátili. V listopadu roku 1946 navrhoval vrchní inspektorát FS Jablonné pod Ještědem udělení vyznamenání medailí za zásluhy I. stupně následujícím "SOSákům":
respicient FS Landa Václav, * 13.9.1913, Dolní Světlá, člen družstva SOS,
respicient FS Kobr Bohumil16), * 22.10.1914, Dolní Světlá, člen družstva SOS,
respicient FS Popaďuk Ladislav, * 5.9.1911, Dolní Světlá, kulometník SOS
respicient FS Opitz Josef, * 25.2.1910, Dolní Světlá, kulometník SOS
Nepodařilo se již zjistit, zda jmenovaní vyznamenání obdrželi. Pravděpodobně ne. Respicienti Popaďuk a Opitz sloužili u finanční stráže v Dolní Světlé až po válce. Byli to Rusíni a před válkou sloužili na Podkarpatské Rusi. Na přelomu let 1938/39 bojovali v rámci hraniční oblasti 42 za naši vlast proti maďarským teroristům na Podkarpatské rusi.

      Při našem pátrání po okolnostech incidentu na celním úřadě v Horní Světlé jsme se též snažili zjistit jména těch, kteří zde bojovali. Dle archívních materiálů mělo oddělení finanční stráže Dolní Světlá 12 zaměstnanců. Dle vzpomínek respicienta Václava Landy byli následující příslušníci oddělení finanční stráže Dolní Světlá zařazeni v SOS (celkem tedy 14):
inspektor finanční stráže II. třídy Antonín Alinče, představený Inspektorátu finanční stráže Dolní Světlá, velitel 4. roty libereckého praporu SOS,
vrchní respicient finanční stráže Bohumil Šetka,
respicienti finanční stráže Bedřich Roubíček a Vlastimil Veselý,
dozorci finanční stráže František Hájek, Josef Kozman, František Klíma, Václav Květoun, Ervín Wawreczka, Václav Landa, Bohumil Kobr, Alois Kozák, Josef Kadlec a Antonín Počinek.
Velitelem záložních vojáků přidělených k SOS byl již zmíněný četař aspirant Jan Reichrt. Jedním z civilních příslušníků SOS v Dolní Světlé byl odborný učitel České školy ve Cvikově Bohumil Hynek (v hodnosti desátníka).

Poznámky:

1. Po roce 1945 dostala jednotlivá oddělení finanční stráže za úkol sepsat zprávu o událostech ve svém úseku v roce 1938.
2. Nejobsáhlejší popis je v knize Oty Holuba "Rovnice řešená zradou" (viz seznam použité literatury). V některých pasážích ovšem Holubův popis neodpovídá archívním materiálům.
3. Dle některých pramenů a vzpomínek pamětníků bylo heslo "Do zbraně", nebo "Proveďte 10+10". Jednalo se však patrně o interní hesla, neboť hlavní štáb nařídil ostrahu hranic ve 22.00 hod. heslem "Proveďte Zborov-25".
4. Respicient Finanční stráže Václav Landa z SOS Dolní Světlá popsal tyto události v roce 1947 takto: "Dvacátého prvého května 1938 obdrželi jsme rozkaz "Do zbraně". Každý z nás věděl, co toto heslo znamená. Republika je ohrožena! Byla okamžitě utvořena dvě družstva, z nichž jedno zaujalo své postavení u obce Jägerdorflu (dnešní Myslivny - poz. aut.) s tříčlennou hlídkou na vrchu Luži (791 m n.m.), druhé pak na celním úřadě v Horní Světlé. Ještě téhož rána byla družstva zesílena civilními příslušníky SOS z blízkého okolí. Takto za ustavičného hlídkování plni optimismu, sledovali jsme vývin událostí."
5. Vrchní respicient Šetka aktivně vystupoval proti henleinovcům a dostal za mříže i některé nacistické špiony. Do Dolní Světlé byl přeložen 28. června 1938 z oddělení Finanční stráže Boží Dar v Krušných horách. Na jeho původním působišti proti němu pro jeho postoje štval henleinovský tisk, henleinovští poslanci si na něj stěžovali na ministerstvu financí, Zemském finančním ředitelství v Praze, parlamentu apod. V květnu roku 1945 měl aktivní spojení na ilegální Českou národní radu a po vypuknutí povstání se ho v Praze - Nuslích aktivně účastnil ve velitelské pozici. Viz článek "Vzpomínky z let 1938-1945, oficiální zpráva" v tomto sborníku.
6. Podrobněji viz článek Jindřicha Marka "Jednotky SOS ve Šluknovském výběžku v roce 1938" v tomto sborníku.
7. Tento časový úsek od příchodu ordnerů po ústup oddílu SOS je největší neznámou celé události. Respicient Václav Landa popisoval obšírně v roce 1947 tento časový úsek takto: "Dne 22. září 1938 brzy odpoledne bylo slyšet od Varnsdorfu střelbu a výbuchy granátů. Krátce nato jsme dostali zprávu, že velká tlupa ordnerů táhne od Varnsdorfu přes Německo na náš celní úřad. Skutečně přijelo za chvíli několik autobusů, z nichž vyskákali civilisté označeni na rukávech hákovým křížem. Jiní stále přicházeli pěšky. Za stálého vyhrožování se zbraněmi v rukou vyzvali naši hlídku u celního úřadu, aby "do pěti minut" vyklidila a vydala celní úřad. Hlídka tuto výzvu rázně odmítla. Mezitím několik ordnerů překročilo hraniční čáru a chtělo se zmocniti úřadu násilím. I tento pokus byl likvidován. Jelikož ordnerů stále přibývalo a bylo výslovně zakázáno stříleti přes hraniční čáru do Německa, bylo nutno této mnohonásobné přesile ustoupiti do dalšího palebného postavení." Tento běh událostí podporují i jiné prameny. Ota Holub v knize "Rovnice řešená zradou" popisuje událost poněkud odlišně: "Nacisté z Grosschönau a z Zittau se nezaměřili pouze na Varnsdorf. Dvaadvacátého září přešel freikorps hranice i u Lichtenwaldu, vesnice východně od výběžku. Na tamní celnici poblíž hraničního přechodu se rozletěly znenadání dveře dokořán. Respicient Veselý překvapeně zíral do hlavní pistolí velitele povstalců a svého říšského kolegy - německého celníka. "Během deseti minut opustíte do jednoho celnici, nebo..." nařizoval skřípavou češtinou nacista. To "nebo" bylo až příliš výmluvné. Veselý spatřil oknem asi 50 ozbrojených povstalců, kteří obklíčili budovu. Ustoupili."
8. Popis boje je ve většině archívních pramenech poměrně stručný. Obšírněji je boj popisován Holubem v knize "Rovnice řešená zradou": "A tak v noci z 22. na 23. září postupovala vesnicí k celnímu úřadu jen tři družstva - jedno pod velením dozorce finanční stráže Josefa Kozmana mělo zaútočit proti budově, obě další palbou z křídel chránit první. Po neúspěšném večerním pokusu se přesně o půlnoci rozpoutala prudká přestřelka znovu. Kozmanovo družstvo posílila čtveřice úderníků od sousední jednotky. Z jedné strany pálil na nacisty kulometník Josef Čížek, ze druhé, z Plisenbergu (dnes Plešivec - pozn.aut.), střílelo bez ustání družstvo Josefa Kupsy. Když vybuchly v oknech a u dveří první ruční granáty, freikorps zmizel". K takto podrobnému popisu boje jsme však nenašli archivní podklady. Snad nejzajímavější je zmínka o "neúspěšném večerním pokusu". Nic takového se totiž nestalo!
9. Časové údaje vztahující se k dobytí celnice se též drobně různí. Převážně se uvádí, že celnice byla kolem půlnoci již dobyta. Ale třeba dle archívní zprávy z Fondu předsednictva ministerské rady již ve 22.00 jednotky SOS budovu celnice dobyly.
10. Přesné znění jména je nejisté, prameny se různí, mohlo jít též o Mozra. Většina pramenů uvádí, že mrtvý byl z Dolní Světlé. Dle nás je správný údaj Bohumila Hynka - viz článek "Výpisy z Pamětní knihy české státní obecné školy ve Cvikově"
11. O druhém mrtvém se zmiňuje Holub v "Rovnice řešená zradou". Uvádí, že druhý mrtvý byl v uniformě říšské pohraniční stráže a že byl rozerván ručním granátem. Dle zprávy uložené ve fondu Předsednictva ministerské rady v SÚA byla totožnost druhého mrtvého neznámá z toho důvodu, že jeho mrtvolu odtáhli nacisté zpět přes hranice.
12. Toto tvrzení se opět objevuje v knize "Rovnice řešená zradou". Žádný nám známý archívní pramen, ani vzpomínky pamětníků toto však nepotvrzují.
13. O Světlé se zmiňuje Ota Holub v "Rovnice řešená zradou" jako o "hnízdě nacistů". Dva dny před přepadením celnice byl zatčen syn starosty, ordner, který chodil neustále ozbrojen a při zatýkání 20. září 1938 u něj v domě měl u sebe ostře nabitou pistoli.
14. Ota Holub v "Stůj! Finanční stráž" udává datum propuštění Bohumila Kobra 16. srpna 1940. Toto datum je ale nesprávné.
15. V otázce zatčení a souzení příslušníků SOS za incident v Dolní Světlé panují také značné nejasnosti. Sami přiznáváme, že v tomto nemáme přílišné jasno.
16. V roce 1938 byl Bohumil Kobr dozorce FS. Povýšen na respicienta musel být mezi roky 1939-1946.

Prameny:

Státní ústřední archiv Praha:
Fond Předsednictvo ministerské rady, 1938-1939
Fond Zemské finanční ředitelství Praha, dodatky, 1943-1949

Vojenský ústřední archiv:
Fond 308 - zprávy finanční stráže o událostech na hranicích z roku 1938

Literatura:
/1/ Holub,O.: Rovnice řešená zradou. Praha, Naše vojsko 1983.
/2/ Holub, O.: Stůj! Finanční stráž. Praha, Naše vojsko 1988.
/3/ Marek, J.: Smrt v celním pásmu. Cheb, Svět křídel 2000.
/4/ Šrámek,P.: Československá armáda v roce 1938. Brno, SPČO 1996.

Autoři děkují pánům Jindřichu Markovi a Vladimíru Pohorskému za věcné připomínky a doplňky k článku.