Okolnosti Napoleonovy návštěvy v Jablonném v Podještědí dne 19. srpna 1813

Napsal Bc. Jaroslav Slabý
etnograf Vlastivědného muzea v České Lípě

      Napoleonovo neúspěšné ruské tažení roku 1812 znamenalo začátek konce francouzského císařství. Začala se tvořit nová protifrancouzská koalice (Rusko, Prusko a Švédsko) výrazně podporovaná Anglií. Rakousko, spojenec Francie, zaujalo díky diplomatickému umění knížete Metternicha roli zprostředkovatele. Po nezdařeném Pražském mírovém kongresu přistoupilo o půlnoci 10. srpna 1813 na stranu koalice a vyhlásilo Napoleonovi válku. V noci z 10. na 11. srpna 1813 byla na Hradčanech zapálena velká hranice. Signál se přenášel až k slezských hranicím. Stotisícová pomocná rusko-pruská armáda maršála Barclaye de Tolly mohla vstoupit do Čech jako armáda spojenecká. Zde se mezi 19. - 22. srpnem spojila s rakouskými oddíly Karla Schwarzenberga a z České (Hlavní) armády se tak stalo největší seskupení protinapoleonské koalice.

      Proti Napoleonovi stály nyní tři armády:

• Česká (Hlavní) armáda - 224 000 mužů a 398 děl; pod velením Karla Schwarzenberga
• Slezská armáda - 95 000 mužů a 356 děl; pod velením pruského maršála Blüchera
• Severní armáda - 146 000 mužů a 387 děl; pod velením bývalého fr. maršála a Napoleonova švagra, nyní švédského korunního prince Bernadotta

      Šéf generálního štábu České armády Jan Josef Václav hrabě Radecký určil pro všechny armády jediný cíl - vyhýbat se hlavní bitvě dokud se všechny armády nespojí k rozhodujícímu útoku.
      Napoleon soustředil svou armádu (400 000 mužů) v Sasku a svůj boj chtěl zahájit útokem na Slezskou armádu, kterou považoval za nejsilnější spojeneckou armádu. Ještě 18.8. totiž neznal skutečný stav České armády. Útokem na Slezskou armádu chtěl zároveň spojenecké síly rozdělit a jednotlivě zničit. Po porážce Slezské armády zamýšlel Napoleon zaútočit na Českou armádu, která ohrožovala jeho hlavní opěrný bod - Drážďany. Hodlal obsadit Prahu a pokračovat na Vídeň a tím přinutit Rakousko k uzavření míru. Plán spojenců byl však jiný. Slezská armáda měla Napoleonovy sbory pouze odlákat od Drážďan daleko do Slezska, aby mohla celá spojenecká armáda zaútočit na Drážďany. Napoleon dobře odhadl plány spojenců. Neznal však početní stav České armády navýšený rusko-pruskou pomocnou armádou Barclaye de Tolly. Spojencům se totiž podařilo takřka neprodyšně uzavřít hranice a utajit početní stav pomocné armády a její přesuny na území Čech. Napoleon začal připravovat nový plán - pochod do Čech za účelem rychle zjistit situaci v Čechách a případně pohyby spojenců zpomalit a znesnadnit. Do Čech byl vyslán I. sbor generála Dominika R. Vandamma a VIII. sbor generála Józefa Antonína Poniatowského. Celkem asi 30 000 vojáků. Cílem tohoto vpádu bylo získat informace. Prvotním úkolem velitelů tedy bylo zabavení dopisů na místních poštách a vyslání "deputací" představitelů obsazených měst k Napoleonovi. Francouzské a polské oddíly se na obsazeném území řídily Napoleonovým heslem, že "válka musí živit sebe sama". Pod hrozbou vypálení byly vymáhány kontribuce i další požadavky (pečení chleba, seno pro koně...).
      Dne 17. srpna večer překročil české hranice nedaleko Frýdlantu polský oddíl maršála Poniatowského v počtu 40 000 mužů. Po krátkém boji slabé rakouské oddíly ustoupily. V dalších dnech tato malá diverze přerostla v zábor velké části severních Čech. Kromě Frýdlantu byly obsazeny též Rumburk (18.8.), Varnsdorf (18.8.), Jablonné v Podještědí (19.8.), Liberec (20.8.), Česká Lípa (23.8.) a řada dalších měst a vesnic (Svor, Cvikov, Nový Bor, Zákupy, Mimoň, Český Dub...).
      Na řadě míst došlo k drobným bojům francouzských oddílů s rakouskými, které operovaly v severních Čechách a postupně se stahovaly směrem k Mělníku. Šlo o jezdeckou divizi generála Bubny a 2. lehkou jezdeckou divizi generálmajora Neipperga, který měl své postavení u Jablonného.
      V okolí Petrovic u Jablonného v Podještědí došlo k večeru 19. srpna k nevelké, asi tříhodinové srážce mezi postupujícími Francouzi a rakouskými husary a polními myslivci. Po ústupu rakouských oddílů generálmajora Neipperga vyšlo duchovenstvo a městští radní vstříc Francouzům s prosbou, aby město bylo ušetřeno. Jablonné však přesto prožilo těžkou noc, neboť "bylo hodně drancováno a hanobeno". Městu byla vypsána kontribuce v potravinách a byli zajati rukojmí. Ukázalo se však, že zajatci byli "deputací", která měla být vyslána k Napoleonovi do Žitavy.
      Napoleon v doprovodu nejužšího štábu přijel do Žitavy z Görlitz 19. srpna. Zde jej již očekával starosta Hrádku nad Nisou Johann Josef Niederle. Napoleon se ho vyptával, zda je obyvatelstvo nábožensky založeno, kdy byla v Čechách naposledy válka, kolik postavil Hrádek rekrutů, zda lid miluje svého císaře a zda jsou Rusové a Prusové již v Čechách. Ještě téhož dne večer se Napoleon vydal s doprovodem přes Petrovice a Kněžice do Jablonného. Zde se usadil v loveckém zámečku Pachtů z Rájova a přijal místní "deputaci" - farního administrátora P. Zükerta, městského radního Turka a panského justiciára. Rozhovor se příliš nelišil od "výslechu" hrádeckého starosty. Napoleon se navíc ptal i na opevnění u Mělníka a početní stav rakouských oddílů, které chránily Jablonné. Také se ptal jaké je smýšlení Čechů. Jeho oddíly mezitím provedly hlídkový průzkum až k Mělníku. Výsledkem průzkumu byly potřebné a cenné informace o spojení rusko-pruské pomocné armády s rakouskými oddíly České armády, o její síle a štábu, který se z Mělníka přesunul do Chomutova, kde byli přítomní i tři panovníci koaličních států. Ještě téhož dne v 10 hodin v noci odjíždí Napoleon zpět do Žitavy, kde již čekala "deputace" z Frýdlantu.

      Vpád francouzských oddílů do severních Čech za účelem získat potřebné informace nevyšel naprázdno, ale mnoho nového nepřinesl. Důvodem bylo, že měšťané Liberce, Frýdlantu, Jablonného, Rumburka a dalších měst sami nevěděli co se ve středních Čechách děje. Ze získaných informací si Napoleon přesto ujasnil svůj plán vpádu do Čech, obsazení Prahy a následného rychlého pochodu na Vídeň.
      Napoleon však tímto vpádem sledoval ještě jeden cíl. Svědčí o tom instrukce z 20. srpna pro generála Vandamma. Ten měl zaujmout se svým sborem postavení u Jablonného. V instrukci dále stojí: "Jakmile se nepřítel dozví, že jsem byl v Jablonném, obrátí se k tomuto místu všemi svými silami. Maršál Saint-Cyr bude moci přijít generálu Vandammovi se dvěma či třemi divizemi na pomoc. Úmyslem císaře je, aby se (Vandamme) držel až do krajnosti." Napoleon tedy sám sebe použil jako vějičku, kterou lákal Českou armádu do severních Čech k velké bitvě, kterou potřeboval a kterou měl již promyšlenou. Věděl totiž, že kdekoliv se objeví osobně, je to pro spojence znamením, že tudy povede i hlavní směr útoku.
      Kníže Schwarzenberg však na tuto vějičku nesedl. Útok České armády nasměroval ne k Jablonnému, ale k Drážďanům, kam urychleně začal stahovat své síly i Napoleon, který ještě 20. srpna počítal se vpádem do Čech ihned po porážce Blücherovy Slezské armády.
      Celé Napoleonovo tažení v roce 1813 skončilo "bitvou národů" u Lipska ve dnech 16. - 19. října 1813.