Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Včera a dnes

"Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" nebo také "Časy se mění a my se měníme v nich"; to jsou dvě přísloví, která vyjadřují běh času a změny, které jsou jeho neodbytným průvodcem. Tyto změny se netýkají pouze lidí, ale samozřejmě i věcí, které lidskou historii obklopují. Je nesmírně zajímavé sledovat změny v tvářnosti krajiny, jednotlivých budov i celých městských a venkovských sídel. Tato proměna je obzvlášť dobře viditelná v našem pohraničí, kde došlo po druhé světové válce k ohromnému pohybu obyvatelstva z a do tohoto území. Nastala zde samozřejmě ze dne na den i ohromná výměna hodnot, kdy věci a objekty pro původní obyvatele nesmírně cenné a ověnčené aurou vzpomínek a zdrojem uctívání stovek generací, se náhle často staly pro nastupující dosídlence beztvarou masou staré veteše, kterou je třeba, co nejdříve smést z povrchu zemského, aby se smazaly jakékoli viditelné vzpomínky na dobu minulou. Zmizely tak stovky božích muk, kapliček, různých pomníků osob i zcela "ideologicky" neškodných, zmizely i celé vesnice a města. To vše se nevyhnulo ani Lužickým horám. Napáchané škody zde přece jen nebyly tak obrovské jako jinde v pohraničí, kde v zájmu ostrahy státní hranice "proti západním agresorům" byla vytvořena obrovská hraniční pásma a vojenské výcvikové prostory, kde se kdysi kvetoucí oblasti, plné života, změnily během několika let v obrovskou mrtvou pustinu, vydanou napospas pásům obrněných transportérů a tanků.

Lužické hory dopadly celkově lépe. Také zde bylo vytvořeno v padesátých letech 20. století hraniční pásmo, táhnoucí se od Rumburku až po Hrádek nad Nisou; nedošlo však k totální devastaci území, i když i v širší oblasti obou výběžků Šluknovského a Frýdlantského byly některé menší vesnice zlikvidovány. /Zadní Doubice, Zadní Jetřichovice, Fukov/. Došlo tedy "jen" k relativně menším škodám, kdy například v Krompachu bylo v rámci hraničního pásma v jeho katastru zbouráno kolem sto domů, materiál naložen na vlak ve Cvikově a odvezen na Slovensko, kde byly domy opět "sestaveny". V našem seriálu bychom Vám chtěli ukázat místa, kde po II. světové válce došlo ke změnám, kdy například různé budovy, či části obcí sice zůstaly zachovány, ale necitlivými stavebními úpravami, či různými přestavbami změnily zcela svůj charakter a celé nejbližší okolí ztratilo svůj genius loci. Nechceme ale jen kritizovat, jsou i některé pozitivní příklady, kdy budova již určená k demolici vstala rukou zachránce jako Fénix z popela.

Jiří Rosol  

 

1.

zvětšit zvětšit
1/ Na prvním snímku vidíme stavbu bývalé české školy, krásné jednopatrové budovy, která byla postavena zřejmě na přelomu 19. a 20. století. Foto se zachovalo u majitele, doba pořízení snímku bohužel není známá. Současné foto je ze září 2003 a průčelí domu již zakrývá vzrostlý smrk.

zvětšit zvětšit
2/ Budova za socialismu MNV a sídlo Pohraniční stráže, bylo kdysi známým hostincem pana Knoblocha, kde bylo i kino a do roku 1910 zde stála známá hospoda, která hostila i císaře Josefa II. Dnes je objekt v soukromých rukou a jeho fasádu zdobí plastika sochaře Fojtíka ze sedmdesátých let 20. století.

zvětšit zvětšit
3/ Na staré pohlednici z roku 1908 vidíme hotel "Výšina Františka Josefa" ještě v plném lesku. Soudobá fotografie dokumentuje tristní stav objektu z vánoc roku 2003. Tato budova se nachází v těsném sousedství osady Hain, součásti obce Oybin v Lužici na hranici s Krompachem respektive místní částí Janův kámen.

 

2.

V následujících dvou dílech našeho seriálu se zaměříme na jednu ze vstupních bran Lužických hor. Tou je bezesporu město Cvikov. Tak jako některá další města v Severních Čechách, ale již mimo náš region Lužických hor (Mimoň, Kuřivody), přišel i Cvikov v období po druhé světové válce nejen o celou řadu svých budov, ale rovnou o celou stavebně nejvýznamnější stranu náměstí. Tak jako v komunistickém seriálu Muž na radnici, usoudili i zde radní města, "že se zbaví těch starých shnilých barabizen" a nahradí je "krásnými" paneláky. Zmizel tak hotel u Zlatého lva, vedlejší bývalá vinárna a celá prává strana ulice až ke kostelu sv. Alžběty. Cvikovští radní nebyli sice tak "důslední" jako v Mimoni, kde se jim "podařilo" zlikvidovat hned dvě strany náměstí v čele s hartigovkým zámkem, ale devastace stavebně zajímavých budov bohužel pokračuje ve Cvikově až dodnes. O tom ale v příštím díle.

Jiří Rosol  

 

zvětšit zvětšit
1/ Novorenesanční budova U Zlatého lva i s okolní zástavbou zmizela začátkem 80. let. Na srovnávacím snímku ze současnosti vidíme pouze radnici s věží poněkud nižší než na dobové pohlednici a fasádou již bez charakteristických štukatur.

zvětšit zvětšit
2/ Budova bývalého hostince U slunce stojí posud v dnešní Kollárově ulici č. 169/1. Na pohlednici z roku 1917 zobrazený sál s kulečníkem, stoly a věšáky na noviny je v pravé části budovy, která na snímcích není vidět.

zvětšit zvětšit
3/ Budova současné i tehdejší radnice, kde byla kdysi i obecní záložna přišla v nové době o plastické ozdoby na fasádě, stejně tak zmizely na budovách v čele snímku ozdobné vikýře a z břidlicové střechy se stala střecha plechová. Inu doba nejde vždy kupředu.

 

3.

V  tomto pokračování zůstaneme ještě ve  Cvikově a  ukážeme si, jak se jeho vzhled mění - bohužel stále ještě k  horšímu. Další domy, zajímavé ze  stavebně historického hlediska, chátrají, často zde již zmizela okna, což vždy svědčí o  nadcházejícím neodvratném zániku.

zvětšit zvětšit
Takováto situace je například v Žitavské ulici, kde dům naproti čp. 80/I v zatáčce k náměstí na levé straně fotografie již mnoho zim nepřežije. Co bude s kdysi secesním hotelem Sever ví Bůh, kaplička, která je na srovnávacím pohledu, také již dávno zmizela, kupodivu se zachoval dům s dvěma komíny a polovalbou, který tvoří dominantu pravé části pohledu.

zvětšit zvětšit
Dvě vily v bývalé Schillerově (dnes Nerudově) ulici také dostaly co proto. Vzdálenější ve stylu švýcarského hotelu je v relativně dobrém stavu, byla pouze "ozdobena" masivním komínem schodiště, secesní vila v popředí se pomalu mění v ruinu, nyní se však podle všeho snad přece jen blýská na lepší časy. Pouze Zelený vrch na historické pohlednici zůstal nezměněn.

zvětšit zvětšit
Nechtěně "přispěl" do mého srovnávacího miniseriálu i zloděj, který na začátku roku 2005 ukradl z Mariánského sloupu z roku 1697, před kostelem sv. Alžběty uherské, sochu sv. Šebestiána. Svatý Václav a Jan Evangelista zůstávají na svých místech. Zatím...

Jiří Rosol  

 

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.