Lužické a Žitavské hory

Čtenáři krásných knížek Marka Řeháčka si jeho poutavé vyprávění o krajině Hrádecka a Žitavských hor snad už ani neumí představit bez poetických ilustrací Petra Ferdyše Poldy, které náladu Markova vyprávění barvitě dokreslují.
V této galerii najdete pět desítek Ferdyšových obrázků, které doprovázely Řeháčkovy texty, vycházející na pokračování v Hrádeckém zpravodaji. Máte-li tedy chuť, vydejte se s námi do lesů a potěšte se pohledem na dobře známé i zcela zapomenuté skály a lesní zákoutí Lužických a Žitavských hor ...

Kliknutím na náhledy dostanete větší obrázky.

Okolí Jonsdorfu

Turisté pod vyhlídkovou skalou s pamětními deskami na Nonnenfelsen na počátku 20. století.

Cesta od hostince Nonnenfelsen do Jonsdorfu vede úzkou průrvou Malé skalní ulice.

Pohled na skálu Jonsdorfer Mönch ze svahu pod skalní věží Schalkstein (Čtverák).

Mohutná věž Falkensteinu završuje hřeben, táhnoucí se od Jonsdorfu přes Nonnenfelsen až k české hranici.

Česko-německou hranici nedaleko Falkensteinu lemují krásné staré buky.

Pamětní deska profesora Friedricha na zarostlé vyhlídce v Jonsdorfském skalním městě připomíná dobu rozkvětu turistiky na konci 19. století.

Skála Semperhexe (Čarodějnice) stojí v těžko přístupné skalnaté strži jako hlídač všech tajemství divokého Jonsdorfského skalního města.

Mezi nejpozoruhodnější skály v Jonsdorfském skalním městě patří dokonale tvarovaná Teekanne (Čajová konvice).

Pískovcový skalní útvar Orgel (Varhany) s vyhlídkou.

Z podhůří

Cesta chudých hříšníků, upravená z peněz vybraných od nebožáků chycených v lesích s ukradeným dřevem, vede z horní části Olbersdorfu k rybníčku s malým mlýnským kolem.

Nejkrásnější barokní památkou v podhůří je hrobka Kanitz-Kyavů v Hainewalde.

Parní lokomotiva s vlakem ze Žitavy dojela do konečné stanice Kurort Oybin.

Okolí Oybinu a Lückendorfu

Lutherův dub s Chlebovým kamenem u Staré lipské cesty.

Robertova skála na Ameisenbergu probouzí v turistech touhu stát se horolezcem.

Jedním z nejkrásnějších skalních útvarů zdejších hor je skalní hřib na Ameisenbergu.

Malebná zástavba oybinského podhradí.

Skalní útvar Rukavice (Handschuh) na úpatí skalního masivu Oybina.

Starou pěšinu, odbočující z Hausgrundu vzhůru k oybinským zříceninám, hlídá tajemná postava rytíře, vyřezaná do starého kmene.

Pohled na zříceniny Oybinu ze skalního ostrohu Oertelwand.

Opuštěná skalní vyhlídka na Pferdebergu připomíná romantické časy objevování zdejší krajiny v 80. letech 19. století.

Staré kamenné schůdky, vystupující k Velké skalní ulici na hřebeni Brandhöhe.

Velká skalní ulice (Grosse Felsengasse) na hřbetu Brandhöhe.

K vrcholové vyhlídce na Scharfensteinu vede strmé schodiště skalní rozsedlinou.

Pohled z výšiny Louisenhöhe přes Scharfenstein ke hraničnímu Hvozdu.

Německé jméno Korseltovy cesty je dodnes vytesané do jedné ze skal nad cestou, vedoucí po jižní straně Hvozdu.

Pohled na Hvozd ze skal nad Oybinem.

Skála Strážce Kalicha poněkud připomíná vytesané hlavy.

Skalní útvar Kalich je horolezeckým symbolem Žitavských hor.

Mohutný tis u kostela v Lückendorfu je méně slavným bratříčkem tisů krompašských.

Rourový domek v Hartavě je památkou na starý žitavský vodovod.

Zříceniny hradu Karlsfriedu s tajemným smírčím křížem.

Vyhlídku na Liščí kazatelně (Fuchskanzel) vysoko nad údolím Bílého potoka zdobí pískovcový sloup, připomínající staré zeměměřiče.

Tvarově jedinečný skalní útvar Houba nad údolím Bílého potoka na počátku 20. století.

Skála Thielknopf je méně okázalým sousedem Výřích kamenů.

Okolí Horního Sedla

Pískovcová skála Strážce hranic v údolí Bílého potoka připomíná od jihu postavu vojáka.

Od skalních věží Tuleni ve Skalním divadle se nabízí pěkný pohled na Popovu skálu.

Dolní vyhlídka na Popově skále v první polovině 20. století.

Skála Podkova stojí těsně u cesty nad Císařským dolem. V pozadí za stromy je vidět Popova skála.

Listopadová věž na konci Skalního divadla patří k nejskrytějším věžím Lužických hor.

Nepřístupný svět skal a borovic pod skálou Výří kraj patří k nejkrásnějším místům zdejších hor.

Kousek od vstupu do Skalního divadla jsou skalky formované do úžasných tvarů labutích hlav.

Na jižním konci Hodinářova dolu je skála, neoficiálně nazývaná Přesýpací hodiny.

Krásně tvarovanou náhorní stranu Žluté stěny nad Císařským dolem znají jen největší znalci hor.

Pekařův kříž v dobách těsně před 2. světovou válkou, kdy i dívenky na výletech musely nosit stylové alpské dirndly.

Starý grabštejnský mezník na Hraniční cestě nad Polesím.

Třípanský kámen na lesním rozcestí za Polesím.

Skalní věž Sokol se podobá dravému ptáku.

Velká Smrtka je nejoblíbenější z velkých skalních věží nad Horním Sedlem.

Fellerova věž s malou plechovou vlaječkou na vrcholu patří již více jak 110 let k nejvýznamnějším skalám Lužických hor.

Některé skály Sloních kamenů opravdu připomínají tato šedá zvířata.

Petr Ferdyš Polda (* 1960 Liberec)

Výtvarník, grafik a nakladatel; původním povoláním strojař. Léta působí na volné, ale poměrně vratké noze umělecké ekvilibristiky, kterou si pravidelně zpestřuje ryze praktickými činnostmi jako je správa koupaliště či budování zázemí pro turistický oddíl Kletr. Kreslit začal již v dětství, pod vlivem svého strýce, malíře - krajináře, postupně přešel k olejomalbě. Téměř dvacetileté období spolupráce s Markem Řeháčkem maximalizovalo jeho záběr v oblasti tužkokresby, což mělo ovšem fatální následky pro jeho olejomalbu. Nejrozsáhlejší kolekci ilustračních kreseb připravuje od roku 1998 pro publikace o krajině Hrádecka a Žitavska. Orientuje se ale i na oblast Ještědských hor a údolí Nisy mezi Libercem a Vratislavicemi. Petr Ferdyš Polda žije se svojí ženou Alenou v Liberci, z předchozího manželství má dcery Martinu a Zuzanu.

Začátek stránky